Půda

Půda není mrtvá hmota, je to živý organismus, v němž panuje čilý život. Je to obdivuhodný uzavřený koloběh bytí a zániku, tvorby a rozkladu organických látek. V půdoznalství se označením půda rozumí vrchní zvětralá vrstva zemské kůry. Je to přírodní útvar v přirozeném prostředí. Když z půdy určitou část vyjmeme a upravíme, dostaneme zeminu. Zahrádkáři tedy pracují s půdou a zeminou. Názvem hlína se označuje biologicky málo činná zem, obvykle používaná jako surovina pro výrobu cihel nebo v jiných průmyslových odvětvích. Proto výraz hlína ponecháme cihlářům, kamnářům, keramikům apod., zahrádkáři by ho neměli používat.

Ornice je vrchní obdělávatelná vrstva půdy. Vrstva pod ornicí se nazývá podloží, další hlubší vrstva spodina a pod ní je matečná hornina. Termínem půdní profil označujeme ornici, podloží a spodinu.

Půda se skládá z pevných, kapalných a plynných látek – odborně se nazývají fáze.

Pevnou fázi tvoří vlastní půdní hmota, která se skládá z anorganického (neústrojného) a organického (ústrojného) podílu. Anorganický podíl rozlišujeme podle velikosti částic na jíl, prach a písek. Jílovité částice jsou nejjemnější, mají schopnost zadržovat vodu i v ní rozpuštěné živiny a slepovat částice půdy ve větší celky. Organický podíl tvoří humus a půdní mikroorganismy a různé vyšší organismy, které souborně nazýváme půdní živěna.

Humus v půdě vzniká rozkladem organické hmoty a tento proces nazýváme humifikací. Organická hmota se rozkládá působením půdní živěny, především baktérií, z nichž některé potřebují ke svému životu kyslík – baktérie aerobní, jiné kyslík nepotřebují – baktérie anaerobní. Podle přístupu vzduchu při rozkladu ústrojné hmoty rozlišujeme humifikaci jako tlení, hnití a kvašení.

Tlení je rozklad za dostatečného přístupu vzduchu. Aerobní baktérie rozkládají organickou hmotu a přitom z ní uvolňují minerální látky, které jsou živinami pro rostliny. Tento proces je pro rostliny příznivý a prakticky ho můžeme podpořit tím, že kompost častěji přehazujeme, abychom provzdušněním přivedli dostatek kyslíku, který aerobní baktérie potřebují k životu.

Hnití je naopak proces nepříznivý. Tady působí na organickou hmotu anaerobní baktérie, které ji rozkládají za nepřístupu vzduchu.

Kvašení je také nežádoucí jev, k němuž dochází činností kvasinek při rozkladu organické hmoty. Je to přeměna cukru a dalších podobných bezdusíkatých látek na kvasné produkty a oxid uhličitý. Kvašení probíhá za omezeného přístupu vzduchu, což kvasinkám vyhovuje nejlépe.

Často se setkáváme s výrazem humózní půda. Tím se míní půda s dostatečnou zásobou humusu. Zahradní půda by měla mít obsah humusu nejméně 3 %, to je pak v pravém slova smyslu dobrá humózní půda. Obsahuje-li půda méně než 3 % humusu, označuje se jako středně humózní, s obsahem humusu 1 – 2 % jako mírně humózní a s obsahem humusu nižším než 1 % jako slabě humózní.

Pevné částice půdy mají mezi sebou různě velké prostory, které vyplňuje půdní voda a půdní vzduch. V půdní vodě bývají rozpuštěny různé látky, takže správně by se měla označovat jako půdní roztok – nejde zde o čistou vodu. Mírně provlhlá půda obsahuje asi 5 – 10 % půdního roztoku. Půdní vzduch se svým složením liší od vzduchu v ovzduší. Mívá menší obsah kyslíku a vyšší obsah oxidu uhličitého. Je to tím, že kořeny rostlin dýchají, přitom spotřebovávají kyslík z půdního vzduchu a vydechují oxid uhličitý.

Okomentovat

Můžeš použít tyto HTML tagy a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>