Mšice a jiný savý hmyz postřikujeme Pirimorem nebo Metationem, proti housenkám, housenicím, broukům a jejich larvám bojujeme Metationem. Raději však volíme biologický boj. Například proti mšicím se výborně osvědčuje výluh z kopřiv. Obtížně se zbavujeme háďátek, která silně škodí na některých důležitých trvalkách.

Háďátko kopretinové (chryzantémové) žije v listech kamzičníku (Doronicum), dlužichy (Heuchera), chryzantémy, kopretiny (Chrysanthemum), prvosenky (Primula) a mnoha dalších a jeho přítomnost poznáme podle toho, že se na listech tvoří žlutavé, později hnědnoucí a zasychající skvrny ohraničené žilkami.

Háďátko zhoubné žije v kořenových krčcích, ve stoncích a někdy i listech plamenky (Phlox), prvosenky (Primula), sasanky (Anemone) aj. Většinou však nepřechází z jednoho rodu na jiné hostitele. Poškození obvykle zpozorujeme, až když je napadena celá rostlina, která pomalu roste, často bývá zakrnělá a trsovitá, někdy má deformované listy.

Háďátko hálkotvorné napadá kořeny pivoněk (Paeonia), prvosenek (Primula) a mnoha dalších druhů, na nichž se vytvářejí nádorky. Napadené rostliny bývají zakrnělé a často hynou.

Všechna háďátka se šíří půdou a napadenými částmi rostlin. Proto je nutné takto postižené rostliny opatrně odstranit ze záhonu i s kořeny a půdou kolem kořenů a rostlinu zlikvidovat spálením. Na záhoně se nemá několik let pěstovat napadený druh ani druhy s ním příbuzné.

Doporučuje se na takový záhon vysázet aksamitník neboli afrikán (Tagetes), který háďátka odpuzuje. Do dvou let bude záhon určitě čistý.

Při těchto i jiných projevech virových chorob je třeba ihned celou rostlinu i s kořeny zlikvidovat, nejlépe spálit.

Slunce je pro rostliny nepostradatelným zdrojem života a bez jeho záření ustává asimilace a rostlina hyne. Některé druhy jsou však stínomilné a budou-li vystaveny prudkému slunci, jejich listy ztratí svěží zelenou barvu a může dojít i k jejich popálení. Kromě toho stínomilné rostliny nucené růst na plném slunci bývají navíc silně napadány škůdci (např. violky sviluškou, žluťucha mšicemi).

Mráz. Proti mrazu chráníme trvalky podle potřeby přikrývkou, nejlépe z chvojí – jak bylo uvedeno v předešlé kapitole. Odolné druhy je zbytečné přikrývat, u některých může být dokonce nežádoucí, protože pod přikrývkou mohou vyhnít (např. pivoňky pod zimní přikrývkou trpí botrytidou – plísní šedou).

Voda je také pro rostliny nezbytná, a přitom její přebytek může napáchat často větší škody než její nedostatek. Hlavně na zamokřených, těžkých půdách trpí rostliny nedostatkem kyslíku a mohou vyhynout. Za trvale deštivého počasí a na vlhkém stanovišti bývají často napadány houbovými chorobami; například stračky (Delphinium) a hvězdnice (Aster) trpí padlím.

Živiny. Rostliny mohou trpět jek nedeostatkem, tak i přebytkem živin. Například vápnomilné rostliny potřebují dostatek vápna, které také zvyšuje jejich odolnost proti chorobám a škůdcům, kdežto pro rostliny vápnostřežné je vápník v půdě pohromou. Pro správný růst a vývoj rostlin je tedy důležitý správný poměr hlavních, životně důležitých prvků, především dusíku (N), fosforu (P) a draslíku (K). Dusík podporuje růst zelené hmoty rostlin, fosfor a draslík podporují nasazování květů a lepší vyzrávání pletiv. Rostliny přehnojené dusíkem málo kvetou, rostou příliš bujně a bývají náchylnější k napadení chorobami i škůdci.

Při správné péči a při znalosti požadavků jednotlivých rostlin mohou fyziologické choroby prakticky odpadnout.