Skupiny suchomilných rostlin. Pěkně uspořádaná výsadba těchto rostlin působí velmi exoticky. Podmínkou je však sucho, teplo a dostatek slunce. Využijeme tady také různé druhy okrasných travin.

Skalky a suché zídky. V moderních zahradách se skalky a různé osázené zídky staly téměř nepostradatelným okrasným prvkem. Využíváme do nich především plazivé a nižší druhy trvalek. Skalkami a zídkami řešíme v zahradách výškové rozdíly.

Ploché zákoutí se uplatní především na rovině, kde by uměle vytvořená skalka působila násilně. Převažují v něm nejnižší plazivé druhy, prostorově členěné několika málo středně vysokými trvalkami. Je to různě veliká, nepravidelná plocha, posázená většími či menšími skupinami plazivých trvalek, vzájemně sladěných tak, aby spolu barevně harmonovaly nejen květy, ale i olistění. Ozdobou a zároveň účelným zařízením jsou šlapáky z přírodního kamene nebo kamenné cestičky.

Velký význam mají solitéry zejména v moderních zahradách s volnými trvalkovými skupinami. Vyjímají se dobře i ve volných výsadbách přírodního charakteru, jako jsou např. vřesoviště a stepní partie. Tady by také neměly chybět okrasné traviny.

Stanoviště pro solitéry pečlivě vybíráme, ať již budou růst samostatně v trávníku nebo ve volných skupinách. Vždy je umístíme tak, aby se jejich vzhled plně uplatnil a vynikl. Místo jim vybíráme například v blízkosti schodiště nebo terasy, u odpočívadel, na ukončení pergoly a v trávníku tam, kde mají kompoziční odůvodnění. V plošných výsadbách napomáhají prostorovému členění.

PŘÍKLADY TRVALEK VHODNÝCH JAKO SOLITÉRY

Solitéry mohutnějšího vzrůstu

Divizna – Verbascum olympicum

Liliochvostec – Eremerus robustus a jiné druhy tohoto rodu

Okecek – Macleaya nitida

Pivoňka – Paeonia

Popelivka – Ligularia dentata a jiné druhy tohoto rodu

Rodgersia aesculifolia a jiné druhy tohoto druhu

Rudbekie – Rudbeckia nitida

Slunečnice – Helianthus salicifolius

Udatna – Aruncus silvester

Solitéry středního vzrůstu

Bělotrn – Echinops ritro

Denivka – Hemerocallis hybrida

Chrpa – Centaurea macrocephala

Kniphofia hybrida

Oměj – Aconitum

Palmová lilie – Yucca filamentosa

Paznehtník – Acanthus longifolius

Třemdava – Dictamnus albus

Trvanlivost květů je různá a závisí na mnoha okolnostech. Důležitý je druh trvalky i stupeň nakvetení, ale i počasí v době řezu a nakonec i ošetřování květin ve vázách. Tady mají významnou úlohu teplota a vlhkost vzduchu, vyměňování vody ve vázách, popř. použití různých antiseptických látek.

Květy nejtrvanlivějších druhů vydrží ve váze nejméně 5 až 7 dní. Jsou to například:

Hlaváč – Scabiosa

Chryzantéma – Chrysanthemum indicum

Janeba – Heliopsis

Kamzičník – Doronicum

Kokarda – Gaillardia aristata

Kopretina – Chrysanthemum maximum

Len – Linum – většina druhů

Máčka – Eryngium alpinum

Pivoňka – Paeonia lactiflora

Rudbekie – Rudbeckia nitida

Řimbaba – Chrysanthemum coccineum

Statice – Limonium

Šater – Gypsophila paniculata

Šuškarda – Liatris spicata

Turan – Erigeron

Ostatní druhy za normálních podmínek vydrží ve váze 3 až 5 dní. Některé druhy s hroznovitým květenstvím jsou velmi krásné a dekorativní ve větších vázách. Jejich krása však je krátkodobá. Jsou to například:

Liliochvostec – Eremerus

Náprstník – Digitalis

Stračka – Delphinium

Vlčí bob – Lupinus

Trvalky s kratšími květními stonky se používají do malých váz a k ozdobě stolů. Jsou to například:

Čemeřice – Helleborus niger

Dlužicha – Heuchera sanguinea

Hrachor – Lathyrus latifolius

Hvězdnice – Aster alpinus

                            – tongolensis

Hvozdík – Dianthus plumarius

Chrpa – Centaurea montana

Kuklík – Geum coccineum

Prvosenka – Primula elatior

                            – denticulata

Řebříček – Achillea ptarmica

Smolnička – Lychnis viscaria

Violka – Viola cornuta

                            – odorata

K usušení a dalšímu použití do zimních vazeb nebo k trvanlivé výzdobě, zejména v kombinaci s některými travinami, jsou vhodné například:

Mochyně – Physalis

Řebříček – Achillea filipendulina

Statice – Limonium tataricum

                            – latifolium

Šater – Gypsophila paniculata

Šuškarda – Liatris spicata

Zlatobýl – Solidago

PŘÍKLADY ZPLAŇUJÍCÍCH TRVALEK VHODNÝCH PRO

URČITÉ OBLASTI

Pro slunečná stanoviště v sušších, teplejších oblastech:

Divizna – Verbascum phoeniceum

Hvězdnice – Aster linosyris

Hvozdík – Dianthus gratianopolitanus

Len – Linum perenne

Rozrazil – Veronica spicata

Pro polostín nebo na svahy odvrácené od slunce:

Kokořík – Polygonatum multiflorum

Kosatec – Iris sibirica (do vlhčích míst)

Náprstník – Digitalis

Sasanka – Anemone silvestris

Třemdava – Dictamnus fraxinella

Žluťucha – Thalictrum minus

Na přírodní skály:

Hvozdík – Dianthus deltoides

                            – arenarius

Máčka – Eryngium bourgatii

                            – alpinum

Pryšec – Euphorbia myrsinites

                            – polychroma

Rozchodník – Sedum acre

Tařice – Alyssum saxatile

                            – montanum

U rekreačních chalup se v podstatě řídíme stejnými zásadami jako u chat, pokud jsou ovšem chalupy začleněny přímo do okolí přírody nebo na ni bezprostředně navazují. Kromě toho se zde vhodně uplatní kulturní druhy trvalek, kterým se říká „květiny selských zahrádek“. U chalup je dáváme do předzahrádek nebo z nich vytváříme volné skupiny v okolí. I když hospodářská stavení již ztratila svůj původní účel, snažíme se zachovat jejich architekturu a také zahradní výsadbu přizpůsobujeme stavebnímu stylu. Předzahrádky osazujeme prakticky stejně jako smíšená rabata.

PŘÍKLAD TRVALEK VHODNÝCH K REKREAČNÍM CHALUPÁM

Bergénie – Bergenia

Denivka – Hemerocallis

Funkie – Hosta

Hvězdnice – Aster novae-angliae

                            – amellus

Kamzičník – Doronicum

Kokarda – Gaillardia

Kopretina – Chrysanthemum maximum

                            – indicum

Kosatec – Iris x barbata

Mák – Papaver orientale

Náprstník – Digitalis

Orlíček – Aquilegia

Pivoňka – Paeonia

Plamenka – Phlox paniculata

Rudbekie – Rudbeckia

Slunečnice – Helianthus

Srdcovka – Dicentra

Stračka – Delphinium

Udatna – Aruncus

Upolín – Trollius

Vlčí bob – Lupinus

Zlatobýl – Solidago

Zvonek – Campanula persicifolia

Žluťucha – Thalictrum

Původní rabata byla přísně výškově odstupňována, rozdělená do řad. V první řadě byly vysazovány nejnižší trvalky, v druhé řadě vyšší a v poslední řadě nejvyšší. Vznikla tak v podstatě kompaktní masa květin, jednotlivé druhy se v té spoustě ztrácely a nemohla tak vyniknout jejich individuální krása. Přísně geometrický tvar tuto jednotvárnost ještě podtrhoval.

V dnešní době, kdy se do značné míry změnilo i nazírání na zahradu jako celek, podobné pojetí rabat se již přežilo. Uplatňuje se uvolněnost výsadby, ve které jednotlivé trvalky přestávají být jen součástí masy a působí individuálně svým charakteristickým růstem i olistěním. Tato rozvolněná rabata se pak hodí i do moderních, volně řešených zahrad a jsou vlastně jakýmsi přechodem k volným trvalkovým skupinám. Hlavní podmínkou je, aby rabata byla dosti široká. Na úzkém prostoru nelze využít zásad, o nichž jsme se zmiňovali.

UMÍSTĚNÍ KVĚTINOVÝCH ZÁHONŮ

Samostatná trvalková rabata bez návaznosti na ostatní prvky působí v zahradě jako cizí prvek. Podmínkou je návaznost na nějaké pozadí. Pokud ovšem trvalkový záhon založíme blízko živého plotu, měli bychom do země zapustit zábrany proti kořenům keřů, protože by trvalkám příliš neprospívaly.

Podle výšky použitých rostlin rozeznáváme rabata nízká a vysoká, a to buď jednostranná, u nichž se počítá s pohledem pouze z jedné strany, nebo i oboustranná, která počítají s pohledem z obou stran.

RABATA Z NÍZKÝCH TRVALEK

Nejširší použití v zahrádkách, a to i v menších, mají rabata z nízkých trvalek. Dobře se vyjímají před nízkými suchými zídkami, které barevně oživují, jsou vhodná i do předzahrádek, chceme-li, aby pohled z veřejné komunikace do zahrady zůstal otevřený. Občas se v zahradách vyskytne i potřeba květinové obruby – obvykle podél cest, které květiny oddělují od ostatní plochy. Někdy se uplatní květinové obruby na okrajích teras nebo odpočívadel. Na obruby používáme trvalky, které se vyznačují kompaktním, ale ne příliš bujným vzrůstem, abychom neměli mnoho práce s jejich udržováním.

Pro nízká rabata volíme hlavně druhy polštářovitého nebo plazivého charakteru, dorůstající nejvýše 40 cm. Vhodná je kombinace s cibulnatými i hlíznatými květinami, ale také s některými dřevinami a okrasnými travinami nižšího vzrůstu.

Většina nízkých a plazivých trvalek kvete na jaře.  V tuto dobu pak hýří záhon barvami, ale v létě a na podzim to již bývá horší. Na to musíme pamatovat již při výběru druhů a zaměřit se na ty, které svými květy oživí zahradu i v této době. Jsou to například silenka (Silene schafta), pupalka (Oenothera), zvonek (Campanula), kokarda (Gaillardia), hvozdík (Dianthus) aj. Pro pozdní léto a podzim jsou vhodné různé druhy rozchodníkiu (Sedum), pozdní astry, zejména Aster dumosus aj. V každém případě vybíráme z jarních druhů takové, které jsou ozdobné i po odkvětu.

Na nízká rabata vysazujeme vždy několik rostlin jednoho druhu pohromadě, většinou po 3 – 5 kusech a z těchto skupin vytváříme pěkné barevné kombinace.

Hnízda cibulovin sázíme nejlépe mezi ty druhy, které na jaře pozdě raší a mají hlubší kořeny, jako jsou například pupalka (Oenothera), šater (Gypsophila), boubelík (Platycodon) aj. V jarním období jsou ještě tato místa holá a cibuloviny je vhodně zaplní. Po jejich odkvětu a zatažení se uplatní pozdně rašící trvalky. Také cibuloviny by měly být vysázeny ve skupinách, nejméně 7 – 10 kusů stejného druhu.

Většina nízkých trvalek vyžaduje slunné polohy a propustnější, sušší půdy. Ale i pro polostín a stín najdeme dostatek vhodných druhů.

RABATA Z VYŠŠÍCH TRVALEK

Trvalky vhodné pro tato rabata můžeme rozdělit zhruba do tří skupin: první tvoří trvalky mohutnějšího až robustního vzrůstu, které se vysazují na několika místech záhonu jako solitéry, upoutávající pozornost. Mohou to být například stračka (Delphinium), liliochvostec (Eremurus) nebo některá z robustních okrasných travin. Druhou skupinu tvoří druhy s bohatými květy výrazných barev. Ty jsou pak základem barevné kompozice celé výsadby. Vysazují se ve skupinách a měly by být vzájemně dobře sladěné. Sem patří například vlčí bob (Lupinus), kopretina (Chrysanthemum), pivoňka (Paeonia), kamzičník (Doronicum), janeba (Heliopsis), rubdekie, astry, plamenka (Phlox paniculata), zlatobýl (Solidago) apod. Třetí skupinu tvoří ostatní druhy, které používáme jako vyplňující.

Při výsadbě začínáme nejdříve s vysokými trvalkami, pak sázíme druhy s barevným efektem a nakonec rostliny doplňující. Důležité je dodržovat správné vzdálenosti mezi rostlinami s ohledem na jejich předpokládanou velikost v dospělosti. V příliš hustých výsadbách se nemohou patřičně rozvinout do plné krásy. Správně vysázený porost má být zapojený, bez mezer – to se týká hlavně druhů druhé skupiny. Nesmí být ovšem ani přehuštěný, což se týká hlavně vysokých rostlin první skupiny.

Samozřejmým předpokladem je správné barevné ladění sousedních trvalek, nesmíme ovšem přitom zapomenout na to, že vybrané kombinace musí kvést ve stejnou dobu, aby se barevný efekt mohl vůbec projevit.

Správně založit trvalková rabata není tedy záležitost jednoduchá a vyplatí se dobře promýšlet a plánovat.

Květinový záhon není nic neměnného, takže je stále možnost napravit případné chyby. Nezřizuje se jednou provždy; i dobře založený a esteticky dobře působící záhon je nutno po určité době, po několika letech obnovovat. To dává velké možnosti těm zahrádkářům, kteří nemohou najednou využít všechny květiny, které se jim líbí. Naopak ti, kteří nemají touhu se příliš rostlinami a jejich obměňováním zabývat, musí o to pečlivěji vybírat a volit takové druhy, které se snadno pěstují, jsou odolné a dlouho vydrží na stanovišti.