I když se jednotlivá stanoviště pochopitelně různí, jsou určitá pravidla, která nelze opomenout, chceme-li na stinná místa, zejména pod stromy a keře, vysázet podrost z trvalek:

-         Půdu celého stanoviště musíme řádně zpracovat a do hloubky prokypřit. Přidáme hodně rašeliny smíšené s listovkou a s napůl rozloženým listím, protože tím zvýšíme obsah humusu. Tyto práce se provedou na podzim, přes zimu půda uzraje a na jaře si s výsadbou pospíšíme.

-         Volíme odolné, houževnaté druhy, které sázíme s celým kořenovým balem. Nejvhodnější jsou druhy stálezelené nebo takové, které ztrácejí listy až pozdě na podzim. Na malých zahradách je vysazujeme poměrně blízko sebe.

-         V prvních dvou až třech letech se musí podrosty za sucha zalévat. Stálezelené rostliny je třeba před nástupem zimy důkladně prolít vodou.

-         Plochy mezi sazenicemi musíme ihned po výsadbě pokrýt vrstvou rašeliny, kompostu nebo polozetlelého listí, které by mělo obsahovat i kousky dřeva. Vhodná je také drcená kůra. Tato ochranná přikrývka je nutná proti ztrátám vody, a to až do té doby, než rostliny vytvoří souvislý porost. Má to také tu výhodu, že se tím potlačí rozvoj plevelů.

-         Na plochy zakrytě již vyvinutým porostem se nemá zbytečně vstupovat, listí na podzim neodstraňujeme a raději ponecháme volné pole přirozenému vývoji. Pokud však rostliny přerůstají vyhrazené území, popřípadě utlačují jiné druhy, musíme je omezovat.

-         Na vhodném stanovišti s příznivými podmínkami mohou tyto porosty vytrvat mnoho let. Jednou za dva až tři roky je vhodné přihnojení kompostem nebo rašelinou.

-         Pro větší plochy se hodí druhy se zakořeňujícími výběžky. I když většinou koření mělce pod povrchem, přesto musíme před výsadbou půdu zpracovat do hloubky aspoň 30 cm a promíchat s organickou hmotou, aby byla propustná.

Z druhů, které snášejí nebo vyžadují stinné stanoviště, uvádíme jako příklad:

Bergénie – Bergenia – mimořádně vytrvalá

Brunnera macrophylla

Čechrava – Astilbe x arendsii

                            – japonica

                            – simplicifolia

                            – thunbergii

                            – chinensis var. pumila

Čemeřice – Helleborus niger

                            – hybridus

Dlužicha – Heuchera – snáší i polostín a sušší půdu

Funkie, bohyška – Hosta – polostín i stín

Kokořík – Polygonatum – mimořádně vytrvalá

Oměj – Aconitum

Sasanka – Anemone hupehensis

                            – japonica

                            – vitifolia

                            – silvestris – mimořádně vytrvalá

Srdcovka – Dicentra formosa

                            – eximia

                            – spectabilis

Škornice – Epimedium – mimořádně vytrvalá

Udatna – Aruncus

Violka – Viola odorata

Žluťucha – Thalictrum

Uměle vytvořit podmínky pro xerofytní (suchomilné) rostliny je dosti těžké a nákladné. Nejlépe se k tomu hodí svahovitý terén obrácený k jihu. Pro takové stanoviště je důležitý dobře propustný podklad ze sutě a štěrku (vrstva asi 20 – 40 cm), který se pokryje 10 – 20 cm vysokou vrstvou směsi hrubého písku, drobného štěrku a původní půdy. Pro přirozený vzhled se v nepravidelných vzdálenostech zapouštějí velké balvany, které by měly vyčnívat pouze jednou třetinou až polovinou na povrch. Takový umělý svah však můžeme osázet nejdříve za dva roky, až se připravené stanoviště slehne a usadí.

Trvalky milující suchá stanoviště můžeme vysazovat také na skalky a suché zídky. Vždy vysazujeme mladé rostliny. Výběr je velký, raději se však omezíme na několik druhů, jinak by výsadba působila nevyváženě a zmateně.

Nepostradatelnou součástí suchomilné květeny jsou cibulovité a hlíznaté rostliny a některé okrasné trávy.

Příklad trvalek vhodných na suchá stanoviště:

Devaterník – Helianthemum

Divizna – Verbascum

Hvozdík – Dianthus arenarius

                            – deltoides

                            – gratianopolitanus

Chrpa – Centaurea dealbata

                            – montana

Iberka, štěničník – Iberis semepervirens

Len – Linum

Palmová lilie – Yucca filamentosa

Pelyněk – Artemisia – nižší druhy

Pryšec – Euphorbia polychroma

                            – myrsinites

Rozchodník – Sedum

Rozrazil – Veronica

Řebříček – Achillea – odrůdy se stříbřitými listy

Šater – Gypsophila

Tařice – Alyssum – všechny plazivé formy

Třemdava – Dictamnus

Zvonek – Campanula – nižší druhy