Ranunculaceae

Název vznikl pravděpodobně z latinského slvoa aquilla = orel, podle tvaru květních ostruh, připomínajících orlí zobák.

Jsou to nízké až středně vysoké trvalky, lehké, křehké stavby, většinou stínomilné, s krásnými květy v různých barvách. Nejlépe jim vyhovuje mírně vlhké stanoviště v polostínu. Uplatní se ve volných skupinách i pestrých záhonech, nižší druhy ve skalkách. Pěkně se vyjímají vysázené v sousedství šateru (Gypsophila paniculata), kamzičníku (Doronicum), sasanky (Anemone silvestris), štěničníku (Iberis) apod. Odkvetlé květy se musí odstraňovat. Orlíček je také vděčná květina k řezu, která může vytvořit krásné vzdušné kytice.

Množí se prakticky jen semenem, někdy se i sám vysévá.

Asi 100 druhů orlíčků je rozšířeno v mírných pásmech severní polokoule. Květy mají korunní plátky nálevkovitého tvaru s nápadnou ostruhou. Kališní plátky, stejně velké jako korunní, jsou ploché a vsunuté mezi korunní. Jsou rovněž barevné, často odlišně.

Podle tvaru ostruhy se dělí orlíčky na druhy s ostruhou zahnutou a přímou.

Aquilegia vulgaris patří do první skupiny. Náš domácí druh dorůstá výšky 50 – 80 cm, kvete v květnu a červnu. Květy původního druhu jsou jednobarevné, obvykle modré. V zahradách se pěstují hybridy jednobarevné i dvoubarevné, jednoduché i plnokvěté, v odstínech modré, fialové, růžové i bílé barvy.

Druhy s přímou ostruhou pocházejí ze Severní Ameriky. Převažuje u nich žlutá nebo cihlově červená barva květů. V zahradách se pěstují pouze hybridy. Semena se prodávají buď jako směs, v níž jsou zastoupeny všechny možné barevné kombinace, nebo jako jednobarevné odrůdy. Jsou vysoké 50 – 80 cm a kvetou v červnu.