Ranunculaceae

 Botanický název byl převzat z řeckého pojmenování – helleboros. Již ve starověku se čemeřice používala k získávání jedů (obsahuje glykosidy helleborin a helleborein). Podle staré řecké báje slavný věštec Melampos vyléčil pomocí výtažku z čemeřice dceru Proitonovu, kterou bohové potrestali šílenstvím za její zpupné rouhačství. Až do středověku se považoval výtažek z kořenů čemeřice za účinný prostředek při léčení duševních chorob.

Čemeřice je krásná, stálezelená trvalka, kvetoucí časně zjara; některé druhy vykvétají již v zimě. V zahradě by se měla vysadit poblíž obydlí, aby její krása byla dobře na očích. Vysazuje se buď samostatně, nebo do smíšených volných výsadeb, květinových záhonů a do skalek, kde se uplatňuje svým časným kvetením.

Všechny čemeřice jsou vysoké asi 30 – 40 cm, vyžadují polostín, humózní propustnou půdu s dostatkem vápníku a dobře snášejí sucho. Rostou pomalu, kvetou teprve ve čtvrtém roce po výsevu, ale na stanovišti vydrží dlouhá léta. Množí se dělením trsů nebo semenem, které se musí vysévat po dozrání.

Rod má asi 20 druhů, které jsou navzájem dosti podobné, jejich domovem jsou Alpy a Balkán.

Helleborus niger, čemeřice černá je zahradnicky nejdůležitější druh. Její květy jsou první, které se zjara objevují na zahradě. Poupata nasazuje už na podzim a někdy se první květy rozvíjejí v pozdním podzimu a v teplé zimě. Jinak vykvétá hned, jakmile sejde sníh. Květy jsou velké, čistě bílé a listy zelené po celou zimu.

Hybridní čemeřice (H. hybridus) vznikly křížením různých druhů a mají barevné květy, od nazelenale bílých přes šedorůžové, purpurové až po rudé. Vykvétají v březnu a dubnu a mají také stálezelené listy. Raně kvetoucí formou je H. niger var. praecox, která kvete většinou již od listopadu.