Papaveraceae

Název je složen z řeckých slov dia = dvě a kentron = ostruha, podle dvou výběžků na bázi korunních plátků.

Srdcovka je známá trvalka starých venkovských zahrádek. Je oblíbená pro svou zvláštní krásu a elegantní výhony, z nichž visí květy ve tvaru růžových srdíček. Je ozdobná nejen květy, ale i jemně dělenými listy. Nejlépe se uplatní jako solitéra, ale hodí se i do volných skupin jarních květin. Vhodná je i k řezu do kytic, ale musí se opatrně přepravovat.

Daří se jí dobře v propustné zahradní půdě s dostatkem vláhy a v polostínu. Patří k těm trvalkám, které se špatně přizpůsobují nepříznivým podmínkám.

Množí se dělením a řízkováním.

Rod zahrnuje asi 20 druhů rozšířených v Asii a Severní Americe. Jsou to nízké až středně vysoké rostliny s hlíznatým nebo masitým, velmi křehkým kořenem. Pro zahrady jsou vhodné jen tři vytrvalé druhy.

Dicentra spectabilis pochází z východní Asie a nejčastěji se pěstuje. Tvoří vzdušné keře, olistěné modrozelenými, dvojitě až trojitě dělenými listy. Dosahuje výšky 60 – 80 cm a kvete v květnu. Nící květy o průměru až 3 cm jsou v řídkých, obloukovitě ohnutých hroznech a mají tvar růžového srdíčka, z jehož špičky vyčnívají bílé vnitřní plátky. Začátkem léta rostlina zatahuje.

Severoamerické druhy D. eximia a D. formosa jsou jen 20 až 30 cm vysoké a kvetou později. D. eximia vykvétá v květnu až červenci a její purpurové květy jsou uspořádány v hroznech; D. formosa kvete v červnu až září světle růžovými květy. Tyto dva druhy jsou vhodné jako podsadba pod nepříliš hsuté listnáče, protože se jim daří nejlépe v polostínu až lehkém stínu a v humózní půdě s dostatkem vláhy.

Další trvalkou, která kvete na přelomu jara a léta, po odkvětu zatáhne a prakticky zmizí, je liliochvostec.