Daucaceae

Název pravděpodobně vznikl z řeckého slova eryngano nebo také erengomai = říhám, protože kořeny této rostliny se používaly jako prostředek proti nadýmání.

Rostliny svým vzhledem připomínají bodlák, ale botanicky s ním nejsou příbuzné. Mají nápadný, exoticky působící habitus, a proto se vysazují jednotlivě nebo v malých skupinách, aby vynikly jejich dekorativní detaily. Všechny máčky jsou vhodné k oživení suchých míst spolu s trávami a jinými suchomilnými trvalkami, například závtahem (Limonium), Echinacea, janebou (Heliopsis) aj. Zvláště působivé jsou mezi nízkými trvalkami, kdy mají „prázdné pozadí“. Jsou to např. hvozdík (Dianthus), rozchodník (Sedum), rozrazil (Veronica), silenka (Silene), mydlice (Saponaria).

Máčka se dobře hodí i do suchých vazeb. Již v době květu působí rostliny víceméně jako suché a po uříznutí a usušení se nezmění.

Máčka dobře roste na propustných i kamenitých půdách. Potřebuje však slunce. Množí se semeny, kořenovými řízky, ojediněle i dělením trsu.

Asi 250 druhů tohoto rodu jsou vytrvalé byliny rozšířené v mírných a subtropických oblastech celé zeměkoule.

E. alpinum dorůstá výšky 80 cm a kvete v červenci a srpnu. Celé květenství, horní část lodyhy a listeny mají zajímavé, krásně ocelově modré zbarvení. Snadno se množí semenem. Je z máček nejjemnější a nezraňuje, přestože má ostny jako všechny ostatní.

E. bourgatii je velmi tuhá, šedobílá máčka s tvrdými silnými ostny na listech i listenech. Dorůstá výšky 30 – 50 cm, kvete v červenci až srpnu. Je vytrvalejší než předchozí, ale zraňuje, a proto se méně pěstuje. Množí se semenem, které se vysévá ihned po dozrání, ale také oddenky a kořenovými řízky.