Caryophyllaceae

Botanický název je složen z řeckých slov dios = bůh a anthos = květ. V přesném překladu by se tedy měl hvozdík jmenovat diova květina nebo božská květina; zřejmě pro svou typickou vůni a krásu květů.

Vytrvalé hvozdíky bývají většinou stálezelené a jsou nepostradatelnou dekorativní květinou ve skalách. Hodí se však i do suchých zídek, do volných přírodních partií, na obruby a některé z nich i k řezu.

Asi 300 druhů hvozdíků roste v mírném pásu severní polokoule, v Eurasii a Africe. V zahradní kultuře jsou oblíbené jednoleté, dvouleté i vytrvalé druhy.

Vytrvalé karafiáty se množí dělením, řízkováním, někdy i semenem.

Dianthus plumarius, hvozdík péřitý je ze stálezelených hvozdíků nejznámější a nejčastěji pěstovaný. Vytváří mohutné modrozelené až stříbřité polštáře, vysoké 20 – 30 cm. V červnu a červenci bohatě kvete. Květy mají stříhané okraje a jsou podle odrůd bílé, růžové až červené, jednoduché i plné. Vyžaduje těžší, vápnitou půdu a slunce; nesnáší zamokření.

Dianthus deltoides tvoří polštáře vysoké asi 20 cm, kvete červeně v červnu a červenci a je vhodný především do vřesovištních partií.

Dianthus arenarius se rozrůstá v šedozelené polštáře 15 – 20 cm vysoké, které rozkvétají v červenci a srpnu bílými, intenzívně vonícími květy se stříhanými plátky. Miluje slunce a písčitou půdu. Je vhodný do vřesovištních partií, suchých zídek i na obruby.

Dianthus gratianopolitanus tvoří polštáře vysoké 10 – 25 cm s růžově červenými květy. Vyžaduje výsluní a vápnitou půdu, nesnáší zamokření, zejména v zimě. Hodí se do stepních partií a suchých zídek.

Hvozdíky se snadno vzájemně kříží, a proto se často můžeme setkat s kříženci různých druhů, obtížně určitelných.

Vhodnými sousedy pro hvozdíky jsou silenka a mydlice, protože jejich porosty vytvářejí pěkný kontrast s šedozelenými a stříbřitými polštáři hvozdíku. Silenka kvete v odlišnou dobu, proto se hodí ke všem hvozdíkům, mydlice kvete světle růžově ve stejnou dobu, a proto je třeba opatrně volit barevné odstíny.