Violaceae

Název známý již ve starém Římě, byl odvozen ze starořeckého názvu vion.

Rod má více než 400 druhů, které jsou rozšířeny po celém světě. Užití je všestranné: do květinových záhonů, na obruby, do minizahrádek, do květinových nádob, okenních a balkónových truhlíků i na hroby. Pěstují se jako letničky, dvouletky nebo trvalky.

Vytrvalé violky neúnavně kvetou a potěší oko již od časného jara. Jsou vhodné i k orámování jiných výsadeb, například tulipánů a narcisů. Dobře se jim daří na vlhkých živných půdách, na slunci i v polostínu. Kvetou na jaře a v první polovině léta, s nástupem horkého počasí se však květy zmenšují, kvetení se přerušuje, za vlhkého počasí se obnovuje.

Množí se hlavně dělením nebo řízkováním, některé odrůdy i semenem.

Z vytrvalých violek mají pro zahrádky význam dva odlišné druhy: ze skupiny macešek je to V. cornuta a ze skupiny fialek V. odorata.

V. cornuta vytváří polštářky vysoké až 25 cm, květ je podobný malým maceškám. Původní druh kvete fialově, ale ten se prakticky nepěstuje. Oblíbenější jsou různé odrůdy, kterých je značné množství a jsou v různých barvách, hlavně fialové a modré, ale též bílé a žluté. Vyžadují dobrou, kyprou půdu s dostatkem vláhy, na však zamokřenou. Potřebují světlo, ne však úpal. Jsou vhodné na obruby, do větších skalek, dále do smíšených záhonů i pro plošné a větší výsadby.

Množí se dělením nebo řízkováním.

Viola odorata je naše domácí fialka, oblíbená pro svou vůni a rané kvetení v březnu a dubnu; některé fialky znovu rozkvétají v září a říjnu. Existuje několik zahradních odrůd, z nichž některé mají poměrně velké květy. Kromě fialových jsou i odrůdy bílé, růžové a žluté. Fialky jsou nenáročné, nejlépe se jim daří v humózní půdě s dostatkem vláhy, v polostínu i na mírném slunci. Kromě volných přírodních partií jsou fialky velmi cenné jako květina pro řez.