Ranunculaceae

Název je znám již z literatury antického Řecka.

Asi 150 druhů tohoto rodu tvoří vytrvalé byliny rozšířené prakticky po celém světě. Z tohoto rozsáhlého rodu se u nás nejběžněji pěstuje žluťucha orlíčkolistá (T. aquilegifolium). Dorůstá výšky 80 – 130 cm, kvete v květnu až červnu. Květy nahloučené v bohatých chocholičnatých latách jsou velmi jemné, sytě fialové nebo bílé. Jsou to vlastně jen husté střapečky tyčinek s rozšířenými nitkami, zatímco vlastní okvětní plátky opadávají hned při rozkvětu. Je to zvláštnost mezi květinami.

Žluťucha je nenáročná trvalka, jíž se nejlépe daří v polostínu a v humózní půdě. Pak také vydrží dlouho na stejném místě. Při méně vhodných podmínkách, zvláště na suchém stanovišti, trpí hodně mšicemi. Používá se do skupinových výsadeb i k řezu. Její zvláštní krása nejlépe vynikne na pozadí tmavších dřevin. Vhodnými sousedy jsou orlíček (Aquilegia), mák (Papaver nudicaule), kokořík (Polygonatum) či oměj (Aconitum). Existují zahradní formy s červenavými, bílými, fialově růžovými nebo oranžovými kvítky.

Ještě vzrostlejší, až 160 cm vysoká, ale choulostivější, je Thalictrum dipterocarpum. Její kvítky růžově fialové barvy si udrží okvětní plátky o něco déle.

Thalictrum minus (vysoká až 150 cm) roste i u nás na výslunných, kamenitých stráních. Květy má nenápadné.

Žluťucha se množí snadno semenem, zahradní formy a odrůdy se množí dělením.