Ranunculaceae

Název odvozený ze staroněmeckého pojmenování rostliny Trollblume = květ skřítků vznikl z báchorky, podle níž byl upolín oblíbenou květinou těchto pohádkových lesních bytostí.

Upolíny jsou známé jarní trvalky, i když nepatří k těm nejranějším. Jsou vhodné na okraje vodních toků a nádrží, do pestrých záhonů a květinových skupin, kde se vysazují v malých hloučcích mezi nízké trvalky. Dobře se doplňují s prvosenkou (Primula), rozrazilem (Veronica), s druhem Brunnera macrophyla apod. Hodí se i k řezu. Potřebují přirozeně vlhkou půdu nebo pravidelnou zálivku, daří se jim na slunci i v polostínu.

Množí se dělením trsu, původní druhy i semenem.

Rod má více než 25 druhů rozšířených v mírných a arktických oblastech severní polokoule. Jsou to nízké až středně vysoké vytrvalé rostliny s dlanitě dělenými listy a slabě větvenými lodyhami. Květy rostou jednotlivě na dlouhých stoncích a jejich kalich s pěti i více plátky je zbarvený stejně jako koruna (většinou žlutě). Korunní plátky jsou přeměněny v medníky a mají mnoho tyčinek.

Trollius europaeus je náš domácí druh rozšířený na vlhkých a kyselých podhorských a horských loukách. Dosahuje výšky 40 až 60 cm.

Trollius chinensis (syn. T. ledebourii) pochází z Číny, je ze všech upolínů nejvyšší (70 – 90 cm) a nejpozději kvete. Květy jsou oranžově žluté.

Nejnižší druhy zastupují T. patulus (40 cm) a T. pumilus (20 až 30 cm). Oba kvetou v máji zlatožlutými květy. Jsou vhodné především do skalek.

Dnes se na zahradách pěstují pouze zahradní odrůdy, které se souhrnně uvádějí jako Trollius x cultorum. Mají podstatně větší květy a bývají také vyšší, někdy až 90 cm. Vytvářejí trsy, které kvetou v různých odstínech žluté a oranžové barvy. Naši zahrádku budou zdobit svými květy velice dlouho, od května do konce června.

Pěkného barevného kontrastu dosáhneme, vysázíme-li upolíny mezi polštáře violek (Viola cornuta a V. odorata).