Asteraceae

Rod byl údajně pojmenován na počest mýtické krasavice Heleny, ženy Meneláovy, kterou unesl Paris do Tróje. Pravděpodobnější je odvození z názvu řeckého slova hélios = slunce.

Jsou to vysoké trvalky (100 – 140 cm) s nápadně širokými jazykovitými květy v barvě žluté, bronzové nebo rudé a s téměř kulovitými terči, podobnými terčům rudbekie. Potřebují slunce, bohaté půdy a pravidelnou zálivkou. Jsou vhodné především do velkým smíšených skupin a okrajových výsadeb. Kombinace se musí volit podle doby květu. Vhodnými sousedy jsou plamenka (Phlox), zlatobýl (Solidago), oměj (Aconitum), hvězdnice (Aster) a různé okrasné trávy. Hodí se i k řezu.

Množí se zpravidla dělením trsu, a to jen na jaře.

Rod zahrnuje asi 30 druhů jednoletých, dvouletých a vytrvalých bylin, rozšířených na americkém kontinentu, od pásma listnatých lesů až k tropům Střední Ameriky.

Helenium autumnale je nejvýznamnější a byly z něj vyšlechtěny všechny zahradní odrůdy. Má tlusté, přímé lodyhy a listy s hlubokými zářezy. Dorůstá výšky 100 – 140 cm a kvete v srpnu. Paprsky úborů původního druhu jsou žluté, červeně žíhané, sklopené.

Helenium x hybridum je souborný název pro vyšlechtěné odrůdy. Úbory jsou v různých barvách, čistě žluté, žluté s červeným žíháním, červené, bronzové, rudohnědé a tmavě rudé. Kvetou v druhé polovině léta, některé druhy jsou pozdnější, jiné ranější.

Skupiny raných odrůd má odlišný habitus. Jsou nižší, více větvené, úbory na delších stoncích bývají také větší. Kvetou v červenci, a to velmi dlouho.