Kdo netouží být co nejrychleji zase ve své zahrádce, pozorovat, co a jak raší a roste, prohlédnout záhonky, pokračovat v nerovném boji s plevely, odhalit pár klíčících, bleďoučkých rostlinek, potěšit se nádherným poupětem – ten těžko pochopí, proč existují lidé, kteří nemohou žít bez svého kousku zahrady, kteří se namáhají různými zahradnickými pracemi, zatímco ostatní lidé užívají v poklidu svého volna.
Nás zahrádkáře provází po celý rok pokorná, tichá radost. Pod volnou oblohou jsme svobodnými lidmi, podléháme jen zákonům přírody, kterým se koříme, ale také vynalézavě hledáme cestičky, jak na nepřízeň přírody vyzrát. Pokoušíme se měnit složení půdy, odvodňujeme nebo zavlažujeme, dodáváme do půdy chybějící živiny, bojujeme proti chorobám, škůdcům a plevelům a při tom všem nám neujde ani jeden krásný okamžik – od prvních ptačích písní až po poslední květ na zahradě. A i v zimě může zahrada potěšit oko.
Při zahradničení neplatí – nejdřív práce, potom zábava. Sama práce na zahrádce je zábavou. A po „zábavné práci“ zasloužený odpočinek v krásném a vlastní rukou vybudovaném prostředí – to je to hlavní. I když nutno podotknout, že pravý zahrádkář dlouho odpočívat nedovede.
V zahrádce nepoznáte, zda je zahrádkář ve svém občanském životě významným a důležitým pracovníkem nebo jen malým kolečkem ve velkém výrobním podniku. Jedno mají všichni společné: ve své zahradě je každý králem. Proto také stále přibývá lidí, kteří si bez zahrádky neumějí svůj život představit, nacházejí v ní své klidné, skromné štěstí.
Při dnešním uspěchaném způsobu života se v člověku stále naléhavěji probouzí touha po bezprostředním styku s živou přírodou. Ať už se projevuje v zahrádkaření nebo v chovatelství malých domácích zvířat.
Zahrádkaření je ideální forma aktivního odpočinku, duševní i tělesná vyčerpanost ze zaměstnání z člověka spadne zaklapnutím vrátek zahrádky. Je to také jedna z mála zálib, na které se může různými způsoby podílet celá rodina. Výchovně působí i na děti, vzbuzuje v nich jak lásku k přírodě, tak estetické cítění a rozvíjí i jejich šikovnost.
Zahrádkaření má stále větší význam i z hlediska celospolečenského, protože každý vysazený strom, každý trávník či záhon přispívá k tolik potřebnému ozdravění ovzduší.
To je změna proti ještě nedávnému hlavnímu smyslu zahrádkaření – produkci vlastního ovoce a zeleniny. Je to krok vpřed, k okrasné zeleni, která je zároveň významným zlepšovatelem našeho životního prostředí. S touto tendencí se setkáváme ve všech vyspělých státech.
Nejnovější komentáře