Jednou z nejvýznamnějších vlastností půdy ve vztahu k rostlinám je půdní struktura. Proto by měla zajímat i zahrádkáře. Půdní strukturu ovlivňuje mnoho činitelů, z nichž zvláště mechanická skladba půdy, obsah humusu v půdě, kořenová soustava rostlin, činnost půdní živěny, vodní srážky a jejich množství, vsakování a vzlínání vody. Pohyb vody v půdě je závislý na prostorech mezi půdními částicemi. Otvory většího průměru se nazývají póry a jimi voda zasakuje. Vedle pórů jsou v půdě také jemnější otvory, nazývané vlásečnice neboli kapiláry, a těmi voda vzlíná ze spodních vrstev k povrchu půdy.
Drobtovitá struktura půdy je pro rostliny nejvhodnější. Je to taková struktura,při níž jsou jednotlivé částice půdy slepeny v drobty o průměru 1 – 10 mm. Drobty se navzájem dotýkají pouze ve styčných bodech, a tak vzniká houbovitá konzistence půdy s velkými vzdušnými póry mezi drobty a s krátkými kapilárami uvnitř drobtů. Vzdušné póry navzájem navazují a umožňují snadné vsakování srážkové nebo závlahové vody i pronikání kořenů rostlin. Na styčných bodech drobtů zase na sebe navazují vlásečnice (kapiláry), takže voda ze spodních vrstev může bez obtíží vzlínat a dobře zásobovat rostliny potřebnou vláhou. Podmínkou pro vytvoření drobtovité struktury je dostatek humusu v půdě. Aby se vzniklá drobtovitá struktura nenarušila, k tomu napomáhá zastínění půdy rostlinami nebo nastýlkou.
Slitá struktura půdy je pro rostliny méně příznivá než drobtovitá. K vytváření slité struktury bývají náchylné těžší až těžké půdy s velkým podílem jílovitých částic a malým obsahem humusu. V půdě jsou jemné jílovité částice nahloučeny těsně vedle sebe, prostor pro pronikání kořenů rostlin a pro zasakování vody do půdy je minimální a půda je téměř nepropustná jak pro vodu, tak pro kořeny. Se slitou strukturou se nejčastěji setkáme po silných prudkých deštích nebo po špatném zalévání příliš silným proudem vody. Půda se nejdříve rozbahní a po vyschnutí se vytvoří půdní škraloup.
Prašná struktura je pro rostliny ještě méně vhodná než slitá. Taková půda je sypká, jednotlivé částice nejsou stmeleny v drobty. Je v ní mnoho pórů, kterými voda rychle vsakuje do spodních vrstev půdy a při tom splavuje živiny do spodiny, mimo dosah rostlin. Rostliny pak trpí nedostatkem vody i živin. Kořeny rostlin také nejsou v sypké půdě dostatečně upevněny.
Struktura je jednou z vlastností půdy, kterou můžeme ovlivňovat. Pro získání žádoucí drobtovité struktury musíme do půdy dodávat humus. Zvláště pak do půd příliš lehkých, písčitých, které mají prašnou strukturu, ale i do těžkých, jílovitých se slitou strukturou. Hlavním zdrojem humusu jsou organická hnojiva, zejména dobrý kompost. Proto pravidelné hnojení organickými hnojivy je nezbytné u všech půd.
Do lehkých písčitých půd se mají pravidelně přidávat hmoty stmelující, jako je např. bahno z příkopů, z vypuštěných rybníků, rašelina apod. Přidáním humusových a jílovitých částic se vytvoří předpoklady pro vznik drobtovité struktury.
Do těžkých jílovitých půd je zase třeba přidávat hmoty vylehčující, např. popel, písek, ale také rašelinu, která může zlepšit všechny druhy půd.
Mějme na paměti, že struktura půdy není vlastnost stálá, ale že je nezbytné udržovat ji a obnovovat jak mechanicky, tj. okopáváním, rozrušováním půdního škraloupu, nastýláním a jinými opatřeními, tak pravidelným dodáváním humusu ve formě organických hnojiv.
Nejnovější komentáře