Volné trvalkové skupiny

Od volných typů rabat se liší zejména tím, že nemají pravidelný půdorys, více se v nich využívají nízké plazivé druhy a nejlépe se uplatní v moderních, volně řešených zahradách, kde cesty nejsou vedeny rovně, ale v křivkách a obloucích.
Podstatou volných trvalkových skupin je nepravidelný půdorys. Při výsadbě postupujeme jinak než u záhonů. Nejdříve totiž vytvoříme z nízkých a plazivých trvalek jakýsi základní koberec a pak do něho vsazujeme skupiny středně vysokých i vyšších trvalek, jimiž dotváříme výsadbu vertikálně. Vyšší trvalky vybíráme pečlivě, aby jejich krása došla co největšího uplatnění v prostoru. Nejde jen o krásu květů, ale celkového habitu a stavby rostliny. Na rabatech jsou jednotlivé druhy nahuštěnější, ve volných výsadbách mají více volnosti, a proto tyto úpravy působí lehkým, vzdušným dojmem a nejlépe odpovídají charakteru trvalek.
Jako základ volných výsadeb využíváme nízké trvalky plazivého charakteru s hezkým olistěním, ozdobným i mimo dobu květu. Velmi dobře se uplatní druhy, které mají listy různých barevných odstínů, jako jsou například zběhovec (Ajuga), čistec (Stachys), různé rozchodníky (Sedum) a mnohé jiné. I k volným trvalkovým výsadbám patří cibuloviny, zvláště nízké, jako jsou botanické tulipány a většina drobných cibulovin, které vysazujeme mezi koberce plazivých mělkokořenících trvalek. Po odkvětu časně na jaře cibuloviny prakticky zmizí a nezůstávají pak po nich prázdná místa, protože jsou kryta plazivkami.
Vhodným doplňkem jsou ve volných výsadbách různé okrasné traviny, jak ty nejnižší, které vytvářejí základní koberec spolu s nízkými trvalkami, tak i střední, které vysazujeme v malých skupinách, a nakonec i vysoké solitéry.
Volné skupiny se dají také vhodně doplňovat některými nižšími dřevinami, hlavně klečí, zakrslými smrky, skalníky, dřišťály, rododendrony aj.
Skupinové výsadby mohou mít také nejrůznější tvary a velikosti. Mohou to být velmi pěkné a esteticky působivé malé skupiny v předzahrádkách nebo na místech odpočinku, ale i velké partie na větších pozemcích. Vytvořit opravdu zajímavou kompozici není snadné – hodně záleží na osobním vkusu, ale také na znalosti požadavků jednotlivých druhů. Kombinovat musíme rostliny, které se k sobě hodí nejen barevně a exteriérově, ale i svými požadavky na stanoviště.
V předzahrádkách i jinde, kde je malý prostor, sestavujeme volné trvalkové skupiny hlavně z nižších druhů a zakrslých dřevin. Velmi působivé jsou před tmavším pozadím listnatých nebo jehličnatých keřů. Pěkné jsou cesty z přírodního kamene, které vedou v nepravidelných křivkách podél těchto výsadeb nebo přímo jimi. Další vhodné uplatnění volných trvalkových skupin najdeme v sousedství odpočívadel, jezírek nebo i blízko domu či chaty.
Tak jako u všech květinových partií nesmí ani v tomto případě jejich umístění působit samoúčelně. Jejich hlavním úkolem je přinášet krásu a pohodu, a proto možnost pohledů by měla být hlavním kritériem při rozhodování, které místo bude pro ně nejlepší.