Při rozmnožování semenem se u některých druhů a odrůd stává, že potomstvo není zcela jednotné a shodné s matečnou rostlinou, zvláště pokud jde o výšku rostlin a barvu květů. Říkáme tomu variabilita. U semen zakoupených v odborných závodech a specializovaných prodejnách máme záruku, že jsme získali osivo šlechtěné, jehož variabilita je zcela nepatrná.
Semena trvalek se vysévají tak, aby do podzimu narostly silné sazenice schopné výsadby.
Pomalu rostoucí druhy se musí vysévat do skleníku nebo do teplého pařeniště již v zimě nebo v předjaří. Některá semena se musí vysévat ihned po dozrání, např. upolín (Trollius), čemeřice (Helleborus), jiná klíčí až po přemrznutí. Ta potřebují ke klíčení světlo, ona naopak tmu. U pomalu rostoucích druhů je lepší, když si zakoupíme již hotové sazenice, protože získání sadby vyžaduje mnoho péče a speciální zařízení.
Dobře rostoucí druhy se mohou sít na jaře na výsevný záhon do kypré, propustné a živné půdy bez plevelů. Semena po zasetí do řádků lehce zastíníme chvojím, aby půda nepřesychala. Podle potřeby zaléváme a kypříme mezi řádky. Vyklíčené rostlinky vyjednotíme – protrháme. Na výsevném záhoně zůstanou rostliny až do příštího roku a pak se vysazují na trvalé stanoviště. Ponecháme-li trvalky na výsevném záhonu ještě další rok, budou už sazenice přestárlé. Takové se po výsadbě špatně ujímají.
Fotogalerie
Nejnovější komentáře