Silenkovité
Silenaceae
Název je odvozen z řeckého slova lychnos = lampa a vyjadřuje zářivé zbarvení květů. Je to nápadná trvalka, vhodná do pestrých záhonů i volných skupin; je použitelná k řezu.
Krása kohoutku vynikne ve vhodné kombinaci, např. s řebříčkem (Achillea), ostrožkou (Delphinium), turanem (Erigeron), čistcem (Stachys) apod.
Je to nenáročná, světlomilná trvalka, která snáší sucho. Množí se snadno semenem, často se i sama vysévá.
Rod zahrnuje asi 35 druhů jednoletých a vytrvalých rostlin, rozšířených v severních, mírných i arktických oblastech zeměkoule.
L. chalcedonica je stará oblíbená květina selských zahrádek, známá pod lidovým názvem hořící láska. Byla tak zřejmě pojmenována pro své ohnivě červené květy, které má jen málo květin.
Kohoutek pochází ze stepí Ukrajiny a Sibiře. Dorůstá až 100 cm, kvete v červnu a červenci. Má tlusté, tvrdé, nevětvené stonky. Listy v malé přízemní růžici jsou široce oválné, hrubě chlupaté, listy na stonku jsou přisedlé až objímavé, často větší než přízemní. Stonky nesou na vrcholu husté chocholíky květů (až 10 cm v průměru). Květy jsou svítivě rumělkově červené, existují však i odrůdy s květy růžovými a bílými.
Pěstují se také různé zahradní formy s bílými a růžovými, jednoduchými i plnými květy a s květy s červeným okem uprostřed. Oblíbení jsou také kříženci L. fulgens a L. coronaria (pod názvem Lychnis x haageana) s velkými oranžovými, červenými a malinovými květy.
L. coronaria (syn. Coronaria tomentosa, Agrostema coronaria) pochází z jižní Evropy a připomíná vzhledově menší, bíle plstnatý koukol. Tato trvalka dorůstá výšky 40 – 70 cm, kvete v červenci a srpnu. Má pěknou růžici přízemních listů vejčitých tvarů, řídce větvené stonky a velké, jednotlivě stojící květy, které jsou karmínově rudé nebo růžové až téměř bílé s prstencem kolem ústí. Není příliš vytrvalá, vydrží nejvýše tři roky na stanovišti, udržuje se však samovýsevem. Snáší sucho i kamenitou půdu, trpí, trpí však vlhkou zimou, kdy snadno vyhyne. Původní druh nemá pro použití v zahradách velký význam, je však důležitým výchozím druhem pro vyšlechtěné variety, známé pod názvem L. x haageana.
Lychnis viscaria (syn. Viscaria vulgaris) je naše smolnička, vysoká 20 – 40 cm, rozkvétající v květnu a červnu. Okrasnou hodnotu má jen plnokvětá forma, která je velmi pěkná a vhodná i k řezu. Má husté růžice úzkých, tmavě zelených, po celou vegetaci svěžích listů a svítivě růžové květy v bohatých hroznech. Její zcela ojedinělé zbarvení je nápadné již zdaleka a musíme je brát v úvahu při volbě sousedních rostlin, protože tento barevný tón se nesnáší s mnoha jinými barvami. Nejvhodnějšími sousedy jsou rostliny kvetoucí žlutě a modře, například kosatec (Iris x barbata). Naprosto nevhodné jsou barvy růžové a červené. Velmi dobře se plnokvětá smolnička vyjímá mezi nízkými trvalkami, které kvetou v jinou dobu. Smolnička se může používat i k řezu.
Smolničce se nejlépe daří na slunném stanovišti v dobré humózní půdě s dostatkem vláhy. Nesnáší však zamokření. Plnokvěté odrůdy je třeba ve 4. až 5. roce vyjmout ze země, půdu na stanovišti vyměnit a rozdělenou rostlinu znovu vysadit nebo ji přesadit na jiné místo. Prospívá jí přihnojení plným hnojivem časně zjara.
Plnokvěté smolničky se množí pouze dělením po odkvětu.
Nejnovější komentáře