Pryskyřníkovité
Ranunculaceae
Název rodu pochází z řeckého slova delphinos = delfín a vztahuje se na podobnost tvaru poupěte s tvarem horní části těla delfína.
Ostrožka patří mezi nejimpozantnější trvalky. Má silné, vzpřímené, bohatě olistěné lodyhy, které se rozvětvují až v květenství. Listy jsou střídavé, dlanitě dělené. Květy sestavené ve vzpřímených hroznech jsou souměrné, pětičetné. Kalich s ostruhou je zbarvený jako koruna, kdežto korunní plátky se přeměnily v medníky. Plody jsou měchýřky s černými, svraskalými, hranatými semeny. Stračky kvetou převážně modře, a tak se jejich modř jako pasivní barva může kombinovat se všemi ostatními. Proto tedy je možno stračky umístit ve skupinách s mnoha trvalkami a letničkami, dokonce je lze pěstovat i v sousedství růží. Jako solitéry se využívají málo, protože po odkvětu ztrácejí na kráse. Velká různorodost kultivarů umožňuje vytvářet skupiny, smíšené výsadby i kulisy k plotům. Uplatní se dobře v kombinaci s lupinou, plamenkou, liliemi s různými keři a jehličnany. Omezeně se hodí i k řezu.
Ostřožky vyžadují otevřená, ale před větrem chráněná, slunná stanoviště, hlubokou živnou půdu, pravidelnou zálivku a za sucha občas důkladné prolití. Vykvétají v červnu a červenci. Po odkvětu je třeba květenství seříznout, rostlinu přihnojit a dobře zalít, aby na podzim znovu vykvetla. Ostřožky často trpí padlím, proto se vyplatí před rozkvětem preventivní postřik sirnými přípravky nebo Karathanem či Fundazolem. Ve větrných polohách je dobré dát rostlinám oporu nebo je alespoň lehce svázat.
Množí se většinou dělením trsů nebo výsevem.
Rod zahrnuje více než 400 jednoletých a vytrvalých druhů, rozšířených převážně v mírném pásmu severní polokoule, menší počet roste také ve vysokohorských oblastech Afriky. Nejvýznamnější z původních botanických vytrvalých druhů jsou D. grandiflorum, D. elatum a D. nudicaule.
Delphinium grandiflorum pochází z východní Sibiře a Číny. Roste na otevřených, sušších místech, i ve vyšších polohách. Je to nízká rostlina (40 – 80 cm), která se rozvětvuje hned od země. Má zkrácený oddenkovitý kořen, ze kterého vyrůstají četné jemné kořeny. Lodyha je přímá, olistěná, dutá, ochmýřená. Listy, dlanitě dělené v úzké úkrojky, vyrůstají na dlouhých řapících. Laty květů jsou dvakrát až třikrát větvené, řídké, složené z velkých, zářivě modrých květů s bílými nebo namodralými medníky. Vliv tohoto druhu je patrný na odrůdách skupiny D. x belladonna.
Delphinium elatum pochází z Eurasie. U nás se vyskytuje v horských polohách. Jsou to mohutné rostliny, 130 – 180 cm vysoké, s dlouhým, štíhlým hroznem květů. Nálevkovité květy s dlouhou ostruhou jsou sytě modré až modrofialové s černými medníky. Tento druh se podílí na vzniku všech velkokvětých zahradních odrůd.
Delphinium nudicaule pochází z Kalifornie a je pro naše podmínky značně choulostivý, vydrží obvykle jen 2 roky. Má hlízkovité kořeny, je jen 30 – 50 cm vysoký, řídce větvený. Listy jsou malé, okrouhlé, trojlaločné, květy v krátkých řídkých hroznech cihlově červené, zvonkovité, s dlouhou ostruhou.
Složitou mezidruhovou hybridizací a následným výběrem vzniklo několik set zahradních odrůd, které se liší velikostí rostlin, tvarem, zbarvením květů a velikostí květenství. V zahradách se obvykle pěstují pouze odrůdy skupiny Delphinium x cultorum. Podle habitu a původu se odrůdy ostrožky dělí do několika skupin:
Skupina Delphinium x cultorum. Odrůdy této skupiny mají mohutně vyvinutý hlavní hrozen a několik podstatně slabších hroznů postranních. Květy jsou jednoduché i plné, v různých odstínech modré nebo bílé barvy. Dorůstají výšky 140 – 180 cm a podle doby květu se rozlišují na odrůdy rané (kvetou v polovině června), stření (kvetou koncem června) a pozdní (kvetou v polovině července). U odrůd německého původu převažují jednoduché květy v řidších, lehčích hroznech a většinou nepotřebují vyvazování. Odrůdy anglického původu mívají většinou plné, velké květy a bohaté, těžké hrozny, a proto se musí vyvazovat. U této skupiny převažují znaky D. elatum.
Skupina Pacific zahrnuje odrůdy vyšlechtěné v Kalifornii. Vynikají vysokým vzrůstem a velkými, dlouhými hrozny květů různých barev, nechybí zde ani růžová. Bývají silně napadány chorobami a jsou krátkověké, většinou se pěstují jako dvouletky. Hodí se výborně k řezu.
Mohou se množit i semenem.
Skupina Delphinium x belladonna se vyznačuje tenčími, bohatě rozvětvenými stonky, které nesou četné, ale krátké a řídké hrozny květů. Postranní hrozny jsou jen o málo kratší než hlavní a často dále větvené.
Skupina Marfinských hybridů byla vyšlechtěna v SSSR v sovchoze Marfino v Moskevské oblasti. Kultivary se vyznačují hezkými ozdobnými kvítky, mohutnými hustými květenstvími, odolností proti chorobám a škůdcům a schopností uchovávat si znaky kultivaru i při množení semeny (až 90 %).
Nejnovější komentáře