Rubrika Půda

Rytí je základní a nevyhnutelné zpracování půdy. Rytím se půda obrací, drobí a částečně mísí. Do příchodu mrazů zryjeme všechnu volnou neosázenou půdu zahrádky. Ryjeme pokud možno kolmo, abychom dosáhli co největší hloubky, a půdu obracíme tak, aby vrchní vrstva přišla na dno brázdy. Tím se zničí vyklíčené jednoleté plevely a spodní vrstva půdy obrácená na povrch se okysličuje. Hroudy ryjeme co největší, povrch necháme přes zimu neurovnaný – v hrubé brázdě. Tak se zachytí co nejvíce vláhy ze zimních dešťů i ze sněhu. Hroudy v zimě promrznou, mráz je roztrhá a půda se nakypří.

Zásadně nenecháváme rytí až na jaro, protože bychom tak připravili zahrádku o cennou zimní vláhu...

Ani tato půdní vlastnost není stálá a můžeme ji úspěšně ovlivňovat. Chemická reakce půdy může být kyselá, neutrální nebo alkalická (zásaditá). Označuje se hodnotami pH: neutrální půdy mívá pH 6,5 – 7,4. Při nižším pH jde o půdu kyselou, nejkyselejší půda je při pH 4 a méně. Vyšší hodnoty pH má půda alkalická, nejalkaličtější je při pH 7,5 a více.

Půdní reakce běžné zahradní půdy se pohybuje v rozmezí od pH 4 do pH 8. Při nižším pH než 4 (např. na rašeliništích) jsou již v půdě obsaženy látky pro běžné rostliny škodlivé, při pH vyšším než 8 také nejsou půdní podmínky pro většinu rostlin příznivé.

Některé druhy rostlin vyžadují půdy kyselé, jiné zase alkalické...

Je to schopnost zadržovat, vázat a přeměňovat živiny významné pro život rostlin. I tuto důležitou vlastnost půdy můžeme ovlivňovat.
Největší sorpci, tedy schopnost poutat živiny, mají dobré humózní půdy s drobtovitou strukturou, které jsou schopné uchovávat živiny ve formě přijatelné rostlinami. Příliš lehké písčité půdy s prašnou strukturou mají malou sorpci, živiny bývají splavovány do spodiny, do vrstev, v nichž jsou již pro rostliny nepřístupné. V těžkých jílovitých půdách se slitou strukturou je pohyb živin omezen, a tím je i ztíženo přijímání živin rostlinami.

Jednou z nejvýznamnějších vlastností půdy ve vztahu k rostlinám je půdní struktura. Proto by měla zajímat i zahrádkáře. Půdní strukturu ovlivňuje mnoho činitelů, z nichž zvláště mechanická skladba půdy, obsah humusu v půdě, kořenová soustava rostlin, činnost půdní živěny, vodní srážky a jejich množství, vsakování a vzlínání vody. Pohyb vody v půdě je závislý na prostorech mezi půdními částicemi. Otvory většího průměru se nazývají póry a jimi voda zasakuje. Vedle pórů jsou v půdě také jemnější otvory, nazývané vlásečnice neboli kapiláry, a těmi voda vzlíná ze spodních vrstev k povrchu půdy.

Drobtovitá struktura půdy je pro rostliny nejvhodnější...

Zvláště při zakládání nové zahrádky je důležité vědět, jakou půdu máme k dispozici a jakou úpravu bude tedy potřebovat. Na druhu půdy záleží její jakost a úrodnost.

Písčité půdy. V praxi se jim říká půdy lehké. Mají velkou převahu částic písku a obvykle jen malý podíl humusu. Humus se v nich rychle rozkládá, říká se tomu, že se spaluje. Tyto půdy bývají dobře provzdušněné a pro vodu propustné. Přílišná propustnost písčitých půd je spíše negativní vlastností, protože voda zasakuje příliš rychle a příliš hluboko a zároveň splavuje do spodních vrstev živiny – obojí je pak pro rostliny nedostupné. Takové půdy musíme častěji zavlažovat i hnojit. Jako hlavní zdroj živin dodáváme do lehkých půd pravidelně organická hnojiva...

Půda není mrtvá hmota, je to živý organismus, v němž panuje čilý život. Je to obdivuhodný uzavřený koloběh bytí a zániku, tvorby a rozkladu organických látek. V půdoznalství se označením půda rozumí vrchní zvětralá vrstva zemské kůry. Je to přírodní útvar v přirozeném prostředí. Když z půdy určitou část vyjmeme a upravíme, dostaneme zeminu. Zahrádkáři tedy pracují s půdou a zeminou. Názvem hlína se označuje biologicky málo činná zem, obvykle používaná jako surovina pro výrobu cihel nebo v jiných průmyslových odvětvích. Proto výraz hlína ponecháme cihlářům, kamnářům, keramikům apod., zahrádkáři by ho neměli používat.

Ornice je vrchní obdělávatelná vrstva půdy...