Rubrika Atlas trvalek

Pryskyřníkovité

Ranunculaceae

Název je znám již z literatury antického Řecka.

Asi 150 druhů tohoto rodu tvoří vytrvalé byliny rozšířené prakticky po celém světě. Z tohoto rozsáhlého rodu se u nás nejběžněji pěstuje žluťucha orlíčkolistá (T. aquilegifolium). Dorůstá výšky 80 – 130 cm, kvete v květnu až červnu. Květy nahloučené v bohatých chocholičnatých latách jsou velmi jemné, sytě fialové nebo bílé. Jsou to vlastně jen husté střapečky tyčinek s rozšířenými nitkami, zatímco vlastní okvětní plátky opadávají hned při rozkvětu. Je to zvláštnost mezi květinami.

Žluťucha je nenáročná trvalka, jíž se nejlépe daří v polostínu a v humózní půdě. Pak také vydrží dlouho na stejném místě...

Zvonkovité

Campanulaceae

Základem názvu je latinské slovo campana = zvon, podle tvaru květní koruny.

Rod má asi 300 druhů jednoletých, dvouletých a vytrvalých rostlin, rozšířených v mírném pásmu severní polokoule, především ve Středomoří a na Kavkazu.

Tento nesmírně bohatý rod zahrnuje velmi mnoho vytrvalých druhů krásných rostlin, které se pěstují nebo mohou pěstovat v zahradách. Orientačně je rozdělujeme na druhy nízké, trsnaté nebo plazivé střední až vyšší. Nízké druhy vytvářejí polštáře a jsou vhodné do skalek, suchých zídek a na obruby, vyšší se uplatňují ve skupinových a plošných výsadbách a také jsou vhodné k řezu.

Všem zvonkům se nejlépe daří na slunečném stanovišti, některé však dobře snášejí i zastínění ...

Hvězdnicovité

Asteraceae

Název je odvozen buď z latinského slova solidare = upevňovat, nebo solidum agere = činit zdravým, uzdravovat, čímž by se vztahoval k využití některých druhů v lidovém léčitelství.

Jsou to známé rostliny s latou zlatožlutých květů, které se používají jako doplněk kytic, protože dlouho vydrží ve váze. Většinou to jsou statné rostliny, vysoké 100 – 170 cm. Některé druhy se svými oddenky rychle rozrůstají a zaplevelují zahradu. Navíc se také vysemeňují a z vypadaných semen vyroste spousta mladých rostlin. Novější zahradní odrůdy se tolik nerozrůstají, některé jsou vysloveně slabě rostoucí a mohou se vysadit i mezi nízké trvalky, ale nesmíme je nechat vysemenit; znamená to, že musíme odkvetlé laty ihned odstraňovat...

Hvozdíkovité

Caryophyllaceae

Název je složen z řeckých slov gypsos = sádra a philos = přítel; vysvětluje se tím, že některé druhy šateru rostou na vápencích.

Šater je známý také jako „nevěstin závoj“. Je to trvalka vytvářející velký vzdušný keřík, vysoký až 1 m, s množstvím drobných, bílých, nebo světle růžových kvítků, které se dobře hodí jako doplněk větších květů ve váze nebo usušené v zimních vazbách. Uplatní se také v pestrých, smíšených květinových záhonech v kombinaci např. s afrikány, kalifornským máčkem, zářivkou a dalšími letničkami. Šater není náročný, snese i velké sucho, v zimě však nesnáší mokro – pak snadno vyhnije. Dá se množit semenem, je však lepší koupit si sazenice, protože odrůdy se v zahradnictví roubují na kořeny semenáčků...

Trávnicovité

Plumbaginaceae

Název je odvozen z řeckého slova leimonion = palouček, podle původního stanoviště některých druhů.

Tato trvalka je všeobecně známá pod názvem statice. Je vhodná do volných přírodních partií, zvláště stepního a xerofytního charakteru. Nejlépe se jí daří na plném slunci v propustné, lehčí, vápnité půdě. Je cenná k řezu do letních kytic i jako doplněk větších květů výrazných barev, ale používá se hlavně usušená do zimních vazeb. K sušení se odřezává plně rozkvetlá.

Množí se semenem.

Rod má asi 300 druhů jednoletých, dvouletých i vytrvalých rostlin a polokeřů, rozšířených po celém světě. Nejbohatěji jsou zastoupeny ve Středomoří a v Přední i Střední Asii.

Limonium latifoli...

Hluchavkovité

Lamiaceae

Rod byl pojmenován na počest španělského lékaře a botanika Nicola Monardese (1493 – 1578), jednoho ze zakladatelů novodobé farmacie.

Je to zajímavá trvalka s jakýmsi „rozcuchaným“ květenstvím. Odrůdy jsou vysoké od 75 – 120 cm a vynikají květy zářivých barev, které v červenci až srpnu dlouho zdobí každou zahradu. Zavinutky jsou vděčné, málo náročné trvalky a vydrží dlouho na stanovišti. Rostou dobře v každé zahradní půdě, daří se jim dobře na plném slunci i v lehkém polostínu. Hodí se především do pestrých skupin, kde jsou v době květu svými zářivými barvami již z dálky nápadné. Potřebují dostatek místa, protože silně odnožují, zvláště některé odrůdy. K tomu je nutné přihlédnout při výběru vhodných sousedních květin...

Hvězdnicovité

Asteraceae

Rod byl údajně pojmenován na počest mýtické krasavice Heleny, ženy Meneláovy, kterou unesl Paris do Tróje. Pravděpodobnější je odvození z názvu řeckého slova hélios = slunce.

Jsou to vysoké trvalky (100 – 140 cm) s nápadně širokými jazykovitými květy v barvě žluté, bronzové nebo rudé a s téměř kulovitými terči, podobnými terčům rudbekie. Potřebují slunce, bohaté půdy a pravidelnou zálivkou. Jsou vhodné především do velkým smíšených skupin a okrajových výsadeb. Kombinace se musí volit podle doby květu. Vhodnými sousedy jsou plamenka (Phlox), zlatobýl (Solidago), oměj (Aconitum), hvězdnice (Aster) a různé okrasné trávy. Hodí se i k řezu.

Množí se zpravidla dělením trsu, a to jen na jaře.

R...

Fialkovitá

Violaceae

Název známý již ve starém Římě, byl odvozen ze starořeckého názvu vion.

Rod má více než 400 druhů, které jsou rozšířeny po celém světě. Užití je všestranné: do květinových záhonů, na obruby, do minizahrádek, do květinových nádob, okenních a balkónových truhlíků i na hroby. Pěstují se jako letničky, dvouletky nebo trvalky.

Vytrvalé violky neúnavně kvetou a potěší oko již od časného jara. Jsou vhodné i k orámování jiných výsadeb, například tulipánů a narcisů. Dobře se jim daří na vlhkých živných půdách, na slunci i v polostínu. Kvetou na jaře a v první polovině léta, s nástupem horkého počasí se však květy zmenšují, kvetení se přerušuje, za vlhkého počasí se obnovuje.

Množí se h...

Pryskyřníkovité

Ranunculaceae

Název odvozený ze staroněmeckého pojmenování rostliny Trollblume = květ skřítků vznikl z báchorky, podle níž byl upolín oblíbenou květinou těchto pohádkových lesních bytostí.

Upolíny jsou známé jarní trvalky, i když nepatří k těm nejranějším. Jsou vhodné na okraje vodních toků a nádrží, do pestrých záhonů a květinových skupin, kde se vysazují v malých hloučcích mezi nízké trvalky. Dobře se doplňují s prvosenkou (Primula), rozrazilem (Veronica), s druhem Brunnera macrophyla apod. Hodí se i k řezu. Potřebují přirozeně vlhkou půdu nebo pravidelnou zálivku, daří se jim na slunci i v polostínu.

Množí se dělením trsu, původní druhy i semenem.

Rod má více než 25 druhů rozšířených v mírných...

Hvězdnicovité

Asteraceae

Erigeron je starořecký název, odvozený z řeckých slov eri = brzy a geron = stařík, patrně podle rychlého dozrávání semen s šedavým chmýřím.

Turany jsou podobné podzimním astrám, ale kvetou již od června. Od jarních aster se rozpoznají především podle toho, že mají jazykové kvítky mnohem jemnější a zpravidla v několika řadách. Jsou vhodné hlavně do pestrých záhonů, protože se mohou kombinovat prakticky se všemi druhy trvalek, ale můžeme je vysadit i do smíšených okrajových záhonů a do skalek. Používají se také k řezu, protože plně rozvité úbory vydrží dlouho ve váze, ale poupata již nerozkvetou.

Erigeron vyžaduje dobrou zahradní půdu, pravidelnou zálivku a slunce, snese však i lehké zastínění...