Rubrika Atlas trvalek

Jirnicovité

Polemoniaceae

Název má původ v řeckém slově phlox = plamen. Rostlina byla takto pojmenována pro zářivě červené květy původního druhu.

Tento rod má více než 50 druhů jednoletých a vytrvalých bylin, pocházejících převážně ze Severní Ameriky.

Zahradní vytrvalé plamenky lze rozdělit do dvou skupin: nízké, často s poléhavými lodyhami, kvetoucí časně na jaře, a vysoké, s přímými lodyhami, kvetoucí v létě a na podzim.

Vysoké plamenky jsou efektní zářivé květiny, které se nejlépe uplatní v pestrých, smíšených záhonech. Na vhodných místech se mohou vysadit i samostatně, v malých skupinách nebo i řadách. Pěkně se vyjímají také v koberci nízkých trvalek, kde působí jako zajímavý kontrast. Jsou vhodné i k řezu...

Pivoňkovité

Paeoniaceae

Rostlina byla pojmenována již ve starověku podle bájeslovného boha Paeana, který prý pomocí této byliny vyléčil Plutonovi rány, utržené od Herakla. V pozdějších dobách se názvem Paean, Paian označovala i oslavná píseň na Apollonovu počest.

Pivoňky se hodí stejně dobře do malých i velkých zahrad. Nejlépe působí jako solitéry nebo v sousedství dřevin. Méně vyniknou na květinovém záhoně, protože mezi ostatními rostlinami působí příliš robustně. Velký význam mají jako květiny k řezu. Je však třeba řezat ještě uzavřená poupata, jakmile začnou ukazovat barvu. Pak dobře snášejí přepravu, ve váze se pozvolna rozvíjejí a dlouho vydrží.

Pivoňky mají rády otevřená stanoviště a řídkou výsadbu...

Hluchavkovité

Lamiaceae

Název byl odvozen z řeckých slov physa = bublina, měchýř a stege = pokrývka. Vztahuje se zřejmě na zvláštní utváření květů, které mají nadmutý kalich.

Physostegia je zajímavá trvalka s všestranným použitím. Její hlavní předností je výrazná barva květů a dlouhá doba kvetení v červenci a srpnu, tedy v době, kdy je dosti omezený výběr kvetoucích trvalek. Je vhodná do smíšených skupin, jako solitéra mezi nízkými trvalkami a lze ji použít i k řezu. Její nevšední krása se nejlépe uplatní v sousedství trvalek se stříbřitými listy, jako je např. čistec (Stachys) a rožec (Cerastium), nebo mezi nižšími okrasnými trávami se vzdušnými trsy. Pěkně se doplňuje také s hvězdnicí (Aster dumosus).

Hluchavkovité

Lamiaceae

Název převzatý z řečtiny (stachys = klas) charakterizuje tvar květenství.

Tato trvalka je ozdobná svými stříbřitými, plstnatými, krásnými listy, které tvoří přízemní růžice, nad které se zvedají husté trsy přímých, hustě olistěných lodyh. Květy podobné hluchavkovým jsou dvoupyské, sedí v paždí horních listů a v konečném klasovitém květenství. Čistec kvete v červnu a červenci, ale květy nejsou hlavní okrasou této trvalky.

Pro malé zahrádky není čistec příliš vhodný, ačkoliv i tady nachází uplatnění pro svou nevšední krásu. Je to rostlina pro suchá, slunná stanoviště; na vlhkých místech listy zahnívají, v plném stínu mají špinavě šedozelenou barvu. V dobrých podmínkách se snadno rozrůstá a vytváří celé koberce...

Hvězdnicovité

Asteraceae

Původ názvu je nejasný: buď je odvozen z řeckého slova arteme = zdravý, nebo ze jména řecké bohyně Artemis, protože rostlina se používala při léčení ženských nemocí, anebo také podle antické královny Artemisie, která prý byla mimořádně znalá léčivých účinků různých bylin. V každém případě byly známy léčivé vlastnosti mnoha druhů tohoto rodu již ve starověku.

Pelyněk patří mezi rostliny ozdobné olistěním a vzrůstem, zatímco drobné květy jsou z okrasného hlediska bezvýznamné. Rostliny mají typickou pelyňkovou vůni. Jsou to různě vysoké trvalky až polodřeviny, listy mají šedozelené až stříbřitě šedé...

Paznehtíkovité

Acanthaceae

Botanický název rodu byl vytvořen z řeckého slova akantha = osten, bodlák, trní a vztahuje se k ostnitým listům. Historicky je tato rostlina zajímavá tím, že motiv jejích vykrajovaných listů byl použit ve starém Řecku jako vzor pro hlavice korintských sloupů.

Paznehtník se pěstuje hlavně pro dekorativní listy i celkový vzhled, ale i jeho květenství jsou půvabná. Používá se jako solitérní prvek ve větších skalkových partiích i volných trvalkových skupinových výsadbách. Krásně se vyjímá v porostu ozdobné trávy kostřavy (Festuca glauca). Je vhodný i k řezu.

Paznehtník vyžaduje slunné stanoviště a roste dobře v každé normální zahradní půdě. V písčitých půdách se musí přihnojovat...

Liliovité

Liliaceae

Yucca je původní středoamerický název této rostliny.

Jsou to trvalky exotického vzhledu, zejména když kvetou. Musíme však mít s nimi trochu trpělivosti, protože vykvetou obvykle až za tři roky po vysazení. Růžice úzkých šedozelených listů však působí také velmi dekorativně, a to po celý rok. Palmová lilie má v zahradách široké uplatnění. Je to vynikající solitéra, zvláště je-li umístěna do koberce nízkých trvalek, nad nimiž dominuje. Výborně se hodí do přírodních partií stepního typu, do skupin s okrasnými trávami. Vyžaduje hodně slunce, ve stínu téměř nekvete. Snáší dobře i sluneční úpal a sucho. Dobře se jí daří v propustné, hlubší, vápnité půdě.

Množí se dělením trsů v létě i odden...

Pryskyřníkovité

Ranunculaceae

Název vznikl pravděpodobně z latinského slvoa aquilla = orel, podle tvaru květních ostruh, připomínajících orlí zobák.

Jsou to nízké až středně vysoké trvalky, lehké, křehké stavby, většinou stínomilné, s krásnými květy v různých barvách. Nejlépe jim vyhovuje mírně vlhké stanoviště v polostínu. Uplatní se ve volných skupinách i pestrých záhonech, nižší druhy ve skalkách. Pěkně se vyjímají vysázené v sousedství šateru (Gypsophila paniculata), kamzičníku (Doronicum), sasanky (Anemone silvestris), štěničníku (Iberis) apod. Odkvetlé květy se musí odstraňovat. Orlíček je také vděčná květina k řezu, která může vytvořit krásné vzdušné kytice.

Množí se prakticky jen semenem, někd...

Pryskyřníkovité

Ranunculaceae

Název byl odvozen z řeckého slova akoniton, kterým byly označovány rostliny používané k trávení vlků a pardálů. Všechny druhy tohoto rodu jsou jedovaté.

Oměje jsou vysoké, velmi vytrvalé rostliny, známé již odedávna. Mají přímé, pevné lodyhy a tmavě modré až sytě fialové květy nápadného, neobvyklého tvaru (typický je přílbový tvar horního kališního plátku). Vyrůstají ve vzpřímených hroznech nebo latách. Oměje raději vysazujeme do sousedství žlutě nebo bíle kvetoucích rostlin, protože tak dosáhnou efektního barevného kontrastu. Jsou vhodné do skupinových výsadeb, květinových pestrých záhonů a hodí se i k řezu.

Rod zahrnuje více než 300 druhů vytrvalých bylin, rozšířených v mírném pásm...

Makovité

Papaveraceae

Rostlina byla pojmenována na počest Alexandra Macleaye (1767 – 1848), tajemníka společnosti Ch. Linné v Londýně.

Jsou to statné, nápadné, nenáročné rostliny, které mohou růst a kvést mnoho let na stejném stanovišti. Používají se k vizuálnímu oddělení částí zahrady, na tzv. vnitřní živé ploty, ale jsou vhodné i do velkých skupinových výsadeb. Okecek je vynikající solitéra do trávníkových ploch, protože je dekorativní jak svým vzrůstem, tak krásnými listy. Je však třeba pamatovat na to, že se silně rozrůstá podzemními výběžky a časem začíná potlačovat sousední rostliny. K omezení nežádoucího rozrůstání se doporučuje do menších záhonů nebo trávníku vysazovat okecek ve větších nádobách bez dna, zapuštěných do země...