Rubrika Atlas trvalek

Krtičníkovité

Scrophulariaceae

Název je odvozen z latinského slova digitus = prst, podle tvaru koruny, připomínající náprstek. Ve všech světových jazycích se tato podobnost obráží.

Je to efektní rostlina, vysoká asi 120 – 160 cm, s množstvím většinou purpurových květů na lodyze. Hodí se do každé zahrady. Nejlépe se uplatní ve volných přírodních partiích, ve smíšených záhonech i solitérně v malých skupinách. Je vhodná i k řezu.

Rod zahrnuje asi 25 druhů jednoletých, dvouletých a vytrvalých bylin, vzácněji polokeřů, rostoucích v Evropě, severní Africe, západní a Stření Asii. Z těchto botanických druhů se používají jako okrasné rostliny D. ferruginea, až 150 cm vysoký, se žlutošedými až žlutočervenými květy, a ...

Lilkovité

Solanaceae

Název je odvozen z řeckého slova physa = bublina, měchýř a výstižně vyjadřuje zvláštní tvar plodů.

Je to jedna z mála trvalek s okrasnými plody. Je zcela nenáročná, ale silně odnožuje a kromě dekorativních plodů to není rostlina příliš půvabná. Proto musíme dobře uvážit, kam ji vysadíme. Hodí se na odlehlá prázdná místa v zahradě. V žádném případě ji nelze doporučit do pestrých květinových záhonů. Daří se jí na slunci i v polostínu, v propustné, sušší vápenité půdě. Má sklon vymrzat, proto je na zimu vhodné lehce ji přikrýt.

Množí se dělením oddenků i semen.

Rod zahrnuje asi 100 druhů, rozšířených v tropických a subtropických oblastech zeměkoule, především v Americe...

Vikvovité

Viciaceae

Název odvozený z latinského slova lupus – vlk se vysvětluje tím, že tyto rostliny vysávají půdu nenasytně a lačně jako vlci.

Lupiny jsou světlomilné, chladuvzdorné, nenáročné rostliny, které dobře rostou a kvetou na písčitých, neutrálních až slabě kyselých, nezamokřených půdách. Množí se semenem. Hybridní formy se uplatňují ve volných pestrých květinových výsadbách a záhonech i ve skupinách v trávníku. K řezu nejsou příliš vhodné, protože ve váze dlouho nevydrží – kytice z nich jsou však velmi dekorativní.

Rod zahrnuje více než 100 druhů jednoletých a vytrvalých bylin a polokeřů, rozšířených v teplých, suchých oblastech Severní Ameriky. Některé druhy rostou ve Středomoří...

Makovité

Papaveraceae

Název papaver používali pro mák již staří Římané. Jméno je odvozeno ze slova papa = pater = otec a vysvětluje se tím, že odvar ze semen máku (P. somniferum) uklidňoval malé děti stejně jako otec.

Rod zahrnuje asi 100 velmi proměnlivých druhů jednoletých, dvouletých a vytrvalých bylin, rostoucích v arktických, mírných, subtropických i tropických oblastech téměř celé zeměkoule. Zelené části rostlin při poranění roní mlékovitou šťávu. U nás se pěstují hlavně dva odlišné, vytrvalé druhy – P. orientale a P. nudicaule, které mají rozdílné nároky i různý způsob využití v zahradě.

P. orientale, nazývaný také turecký mák, je statná, hrubě štětinatá rostlina, vysoká 60 – 100 cm, s hlubokým kůlovým kořenem a ...

Mrkvovité

Daucaceae

Název pravděpodobně vznikl z řeckého slova eryngano nebo také erengomai = říhám, protože kořeny této rostliny se používaly jako prostředek proti nadýmání.

Rostliny svým vzhledem připomínají bodlák, ale botanicky s ním nejsou příbuzné. Mají nápadný, exoticky působící habitus, a proto se vysazují jednotlivě nebo v malých skupinách, aby vynikly jejich dekorativní detaily. Všechny máčky jsou vhodné k oživení suchých míst spolu s trávami a jinými suchomilnými trvalkami, například závtahem (Limonium), Echinacea, janebou (Heliopsis) aj. Zvláště působivé jsou mezi nízkými trvalkami, kdy mají „prázdné pozadí“. Jsou to např. hvozdík (Dianthus), rozchodník (Sedum), rozrazil (Veronica), silenka (Silene), my...

Cistovité

Cistaceae

Název byl složen z řeckých slov helios = slunce a anthos = květina, protože květy se otvírají při východu slunce.

Rod má asi 80 druhů rostoucích v oblasti Středomoří a ve Střední Asii. Jsou to většinou vytrvalé druhy nebo nízké dřeviny, některé i stálezelené. Původní druhy se v zahradách prakticky nepěstují.

Devaterníky milují slunce a suchou vápnitou půdu. Jsou to nízké, vděčné rostliny, hodící se především do skalek, na suché zídky a na obruby cest. Dokonce se uplatní i jako podsadba stromkových růží – bíle kvetoucí pod červené růže, červeně kvetoucí pod bílé a žluté růže.

Devaterníky kvetou od června do srpna, květy jsou jednoduché, u některých odrůd plné, v různých živých barvách...

Lnovité

Linaceae

Latinský název pochází z původního řeckého pojmenování linon.

Modře kvetoucí vytrvalé druhy lnu jsou pro svou čistou modř a dlouhou dobu kvetení v letním období téměř nenahraditelné. Dobře se uplatní v sousedství nízkých, žlutě kvetoucích trvalek. Pěkně barevně ladí i s okrasnými trávami, karafiáty, pupalkou (Oenothera) aj. Používají se na suché zídky, do skalek i do přírodních partií z nízkých trvalek. I když jednotlivé květy rychle odkvétají, celkově kvete len dlouho, protože má mnoho dorůstajících poupat. Vyžaduje slunce, na půdu ani na závlahu není náročný, ale nejlépe se mu daří ve vápnité, sušší půdě.

Žlutě kvetoucí druhy snášejí i polostín a jsou rovněž nenáročné...

Růžovité

Rosaceae

Současný botanický název rodu odpovídá jeho starému latinskému názvu.

Kuklík je krásná, barevná trvalka s mnoha zářivě červenými květy. V době kvetení je jedinou květinou té barvy. Má jeden malý nedostatek – květy brzy opadávají. Kuklík však je okrasný i listem. Aby se zvýšil jeho estetický účinek, je nutno vysazovat vždy skupiny několika rostlin. Je vhodný do skupinových, trvalkových i smíšených výsadeb, na obruby, do volných partií i do skalek, méně se používá k řezu.

Rostliny tvoří pěkně olistěné trsy, z nichž vyrůstají lodyhy nesoucí pětičetné, dosti velké květy – červené, oranžové nebo žluté. Listy jsou přetrhovaně zpeřené s nápadně velkým vrcholovým úkrojkem.

Pro pěstování...

Hvězdnicovité

Asteraceae

Název pochází z řeckých slov koris = štěnice a opsis = vzhled a vysvětluje se tím, že plod (nažka) rostlin tohoto rodu skutečně svým vzhledem připomíná štěnici.

Jsou to velmi oblíbené a rozšířené trvalky, hojně a dlouho kvetoucí, které se používají do pestrých květinových záhonů a k řezu do kytic. Jsou světlomilné, odolné proti chladu i proti suchu, celkově nenáročné. Nejlépe se však krásnoočku daří na úrodných půdách, hnojených organickými hnojivy.

Množí se semenem, ale hlavně oddělky rostlin nebo řízkováním přízemních výhonů. Řízkování provádíme časně zjara nebo na podzim.

Všechny druhy (přes 100) pocházejí se Severní Ameriky a většinou to jsou prérijní rostliny.

C...

Kosatcovité

Iridaceae

Rod byl pojmenován podle řecké bohyně Iris, která podle řecké báje přinášela lidem poselství olympských bohů v podobě duhy. Kosatce skutečně připomínají různorodostí a bohatstvím barev jeden z nejkrásnějších přírodních jevů – duhu.

Většina druhů rodu Iris jsou rostliny otevřených, slunečných stanovišť, jen některé rostou na zastíněných a zamokřených místech. Kosatce patří k rozhodující skupině okrasných trvalek, k nejoblíbenějším a tím také nejpěstovanějším.

Použití kosatců je všestranné. Hodí se do malých zahrádek i do velkých parků, na záhony, do skalek i k řezu. Kosatce se musí řezat těsně před rozkvětem, poupata ve váze spolehlivě rozkvétají...