Rubrika Atlas trvalek

Pryskyřníkovité

Ranunculaceae

 Botanický název byl převzat z řeckého pojmenování – helleboros. Již ve starověku se čemeřice používala k získávání jedů (obsahuje glykosidy helleborin a helleborein). Podle staré řecké báje slavný věštec Melampos vyléčil pomocí výtažku z čemeřice dceru Proitonovu, kterou bohové potrestali šílenstvím za její zpupné rouhačství. Až do středověku se považoval výtažek z kořenů čemeřice za účinný prostředek při léčení duševních chorob.

Čemeřice je krásná, stálezelená trvalka, kvetoucí časně zjara; některé druhy vykvétají již v zimě. V zahradě by se měla vysadit poblíž obydlí, aby její krása byla dobře na očích...

Růžovité

Rosaceae

 Název je převzat ze starého latinského jména této rostliny (aruncus = kozí brada) a vztahuje se na tvar květenství.

Udatna se používá do skupinových a volných výsadeb spolu s trvalkami, které mají obdobné nároky na stanoviště, jako jsou např. čechrava (Astilbe), popelivka (Ligularia) aj. Používá se také k řezu do kytic v kombinaci s pivoňkami nebo ostrožkami, ale ve váze dlouho nevydrží. Udatna dává přednost vlhkým půdám a polostinným stanovištím, může však růst dobře i na plném slunci. Množí se semeny a dělením trsu.

Rod Aruncus má jen několik málo druhů, z nichž nejrozšířenější je A. dioicus (syn. A. silvester) roste i u nás v horských lesích, ale i v nižších polohách, pokud má vlhké polostinné sta...

Lomikamenovité

Saxifragaceae

 Název pochází z řečtiny (a = velmi, stilbe = lesk) a rostlina jej dostala díky svým lesklým listům.

Čechravy jsou krásné trvalky kvetoucí v plném létě. Potřebují vlhké stanoviště, humózní, výživnou, spíše kyselou půdu a polostín. Na vyhovujícím stanovišti vydrží mnoho let, je však třeba na jaře před vyrašením trsy občas zasypat kompostem a rašelinou. Rostliny jsou efektní v době rašení, protože mladé listy jsou různě zbarvené – podle kultivarů bývají zelené, nahnědlé až tmavě červené. Krásné jsou v době květu, ale i po odřezání starých květenství. Nejlépe se jejich krása uplatní ve větších skupinách na březích vodních nádrží a potůčků...

Brutnákovité

Boraginaceae

 Rod byl nazván na počest švédského botanika Samuela Brunnera (1790 – 1844). Lidově se nazývá kavkazská pomněnka.

Je to krásná trvalka, ozdobná jak listem, tak květem. Především se dobře uplatní na polostinných místech, ale snese i hluboké zastínění. Dobře se jí daří ve vlhčí, teplé poloze. V příznivých podmínkách se sama rozrůstá a tvoří pěkný podrost mezi dřevinami. Na suchém stanovišti se nerozrůstá a bývá napadána dřepčíky. Dá se dobře kombinovat s kamzičníkem (Doronicum), prvosenkou (Primula), kokoříkem (Polygonatum). Pěkně doplňuje kvetoucí dřeviny, jako jsou např. trojpuk (Deutzia), kdouloň (Cydonia), pustoryl (Philadelphus). Je vhodná do skupinových výsadeb i do skalek...

Zvonkovité

Campanulaceae

Název je odvozen z řeckých slov platys = široký a kodos = zvon, podle tvaru květní koruny.

Je to nenáročná, vděčná trvalka, která by si zasloužila větší rozšíření pro svůj neobvyklý půvab. Nejvhodnější použití je do trvalkových skupin, suchých zídek nebo samostatně do koberce nízkých trvalek, kde se může uplatnit krása jednotlivých poupat a květů. Lze ji použít i do skupinových výsadeb s okrasnými nižšími trávami se šaterem (Gypsophila), rozchodníkem (Sedum spectabile) apod.

Boubelík vyžaduje slunnou polohu a lehčí, propustnou půdu...

Lomikamenovité

Saxifragaceae

Rod byl pojmenován podle Američana Johna Rodgerse (1812 – 1882), vedoucího expedice do Číny, při níž byla objevena Rodgersia podophylla. Tyto krásné rostliny příbuzné s čechravou (Astilbe), jsou dekorativní jak impozantním olistěním, tak i květenstvím na vysokých stoncích. Jsou stínomilné, na vhodném stanovišti vydrží mnoho let a pomalu se rozrůstají. Nejlépe se uplatní jako solitéry, nebo ve větších skupinách s dřevinami.

Rodgersia potřebuje stín a živnou humózní půdu, při dostatku vláhy stačí i polostín, nesnáší však zamokření.

Množí se dělením oddenků.

Rodgersia aesculifolia dorůstá výšky 70 – 100 cm. Má listy podobné jírovci (koňskému kaštanu)...

Liliovité

Liliaceae

Název je odvozen z řeckých slov polys = mnoho a gony = kolénko a vztahuje se k četným kolénkům na oddencích.

Je to krásná dekorativní rostlina, dosud podceňovaná. Je vhodná především pro přírodní partie naší zahrady, zejména pro polostinná a stinná stanoviště, kde se jí daří ve společnosti kapradin a druhů rodu Rodgersia.

Asi 50 druhů tohoto rodu je rozšířeno v mírném pásu celé severní polokoule. Rostliny mají silný, bílý, dužnatý, horizontální oddenek. Lodyhy jsou nevětvené, mírně ohnuté, olistěné vstřícnými nebo střídavě kopinatými až podlouhlými listy. Květy vyrůstají v paždí listů, jsou bílé, zvonkovité, převislé. Kokořík je nenáročný na světlo, nejlépe se mu daří v polostínu až stínu, v humózní půdě s dostatkem vláhy...

Dřišťálovité

Berberidaceae

Botanický název byl převzat ze starého antického pojmenování.

Jsou to trvalky ozdobné po celý rok, vytvářející pestrobarevné koberce 15 – 30 cm vysoké. Jsou dosti odolné, nejlépe se jim daří v humózní půdě s dostatkem vláhy a v polostínu. Jsou proto vhodné především pod stromy. Výborně kontrastují svou barevností se sytou zelení stálezelených dřevin, například zakrslých jehličnanů.

Asi 20 druhů tohoto rodu má domov v oblasti od Středomoří až po mírné pásmo východní Asie. Dlouze řapíkaté listy jsou srdčité s barevně výraznou nervaturou. K podzimu se listy krásně zbarvují. Dvoubarevné květy jsou uspořádány v řídkých jednoduchých nebo jen málo rozvětvených hroznech.

Škornice se ...

Lomikamenovité

Saxifragaceae

Rod byl nazván na počest německého botanika Karla Augusta von Bergena (1704 – 1759).

Jsou to robustní, stálezelené trvalky, okrasné především dekorativními listy. Pěkně se vyjímají v atriových zahrádkách, v blízkosti velkých kamenů u okraje skalek nebo jako zakončení zídek a schodů z přírodního kamene. Dobře se uplatní i v blízkosti vodních partií, ale nemají se sázet do zamokřené půdy. Daří se nejlépe v polostínu a spíše v chudší půdě – při nadbytku živin méně kvetou. Dobře snášejí i sucho. Výborně se uplatňují např. jako podrost pod světlejšími stromy.

Rod je domovem v horách východní Asie a zahrnuje více než 10 druhů. Jsou to statné rostliny, asi 40 cm vysoké...

Hvězdnicovité

Asteraceae

Název je odvozen z řeckých slov echinos = ježek a opsis = podobný.

Jsou to suchomilné rostliny podobné bodláku, které dobře snášejí sucho i horší půdu, potřebují však slunné stanoviště. Uplatňují se, hlavně pro zajímavý tvar květenství, ve skupinových výsadbách. Barevně dobře ladí s okrasnými trávami a žlutě kvetoucími trvalkami, např. se zlatobýlem (Solidago) nebo janebou (Heliopsis). Pěkně se vyjímají mezi nižšími suchomilnými rostlinami, jako jsou např. čistec (Stachys) a řebříček (Achillea). Používají se také k řezu do kytic a sušené do zimních suchých vazeb. K sušení však musí být květy řezány před rozkvětem.

Asi 100 druhů tohoto rodu roste planě v teplejších oblastech Evropy a As...