Rubrika Trvalky

Od volných typů rabat se liší zejména tím, že nemají pravidelný půdorys, více se v nich využívají nízké plazivé druhy a nejlépe se uplatní v moderních, volně řešených zahradách, kde cesty nejsou vedeny rovně, ale v křivkách a obloucích.
Podstatou volných trvalkových skupin je nepravidelný půdorys. Při výsadbě postupujeme jinak než u záhonů. Nejdříve totiž vytvoříme z nízkých a plazivých trvalek jakýsi základní koberec a pak do něho vsazujeme skupiny středně vysokých i vyšších trvalek, jimiž dotváříme výsadbu vertikálně. Vyšší trvalky vybíráme pečlivě, aby jejich krása došla co největšího uplatnění v prostoru. Nejde jen o krásu květů, ale celkového habitu a stavby rostliny...

Květinové záhony, často nazývané rabata, jsou v podstatě dlouhé záhony pravidelného
tvaru.

Původní rabata byla přísně výškově odstupňována, rozdělená do řad. V první řadě byly vysazovány nejnižší trvalky, v druhé řadě vyšší a v poslední řadě nejvyšší. Vznikla tak v podstatě kompaktní masa květin, jednotlivé druhy se v té spoustě ztrácely a nemohla tak vyniknout jejich individuální krása. Přísně geometrický tvar tuto jednotvárnost ještě podtrhoval.

V dnešní době, kdy se do značné míry změnilo i nazírání na zahradu jako celek, podobné pojetí rabat se již přežilo. Uplatňuje se uvolněnost výsadby, ve které jednotlivé trvalky přestávají být jen součástí masy a působí individuálně svým charakteristickým růstem i olistěním...

Trvalky mohou zdobit naši zahradu po celou vegetační dobu, protože jsou mezi nimi druhy rozkvétající velmi časně zjara i kvetoucí až do pozdního podzimu. Některé jsou dekorativní dokonce i v zimě. Trvalkový záhon se během roku stále mění a vytváří kombinace barev i různá seskupení. Je-li dobře založený a ošetřovaný, vydrží bez přesazování pět let i déle. Přitom obnovováním lze značnou část rostlin rozdělit a znovu použít. Výběr trvalek je tak bohatý, že lze sestavit vhodné skupiny prakticky pro každé stanoviště, jen je třeba vybírat druhy, které mají obdobné požadavky.
Jeden druh trvalek kvete průměrně tři až čtyři týdny...

Na zahradě bývají také stinná místa. Většinou se s nimi setkáváme na severní straně staveb, zdí a pod skupinami stromů. Bez řádné péče vypadají obvykle takováto neosluněná místa dosti bědně. Když však půdu zpracujeme a vysázíme správně vybrané druhy, dosáhneme pěkného efektu a ani udržování nám nedá mnoho práce. Výběr trvalek máme velký, od vysloveně stínomilných až po takové, které snášejí polostín.

I když se jednotlivá stanoviště pochopitelně různí, jsou určitá pravidla, která nelze opomenout, chceme-li na stinná místa, zejména pod stromy a keře, vysázet podrost z trvalek:

-         Půdu celého stanoviště musíme řádně zpracovat a do hloubky prokypřit...

Rostliny vhodné na suchá stanoviště poznáme na první pohled: mají malé až středně velké listy, které jsou chráněny před vysycháním svým tvarem, silným povrchem, ochmýřením apod. Některé vynikají skromností, přizpůsobivostí a stříbřitým leskem svých ochmýřených listů.

Uměle vytvořit podmínky pro xerofytní (suchomilné) rostliny je dosti těžké a nákladné. Nejlépe se k tomu hodí svahovitý terén obrácený k jihu. Pro takové stanoviště je důležitý dobře propustný podklad ze sutě a štěrku (vrstva asi 20 – 40 cm), který se pokryje 10 – 20 cm vysokou vrstvou směsi hrubého písku, drobného štěrku a původní půdy. Pro přirozený vzhled se v nepravidelných vzdálenostech zapouštějí velké balvany, které by měly vyčnívat pouze jednou třetinou až polovinou na povrch...

Podzimem rozumíme měsíce září a říjen. Toto období navazuje bezprostředně na léto, ale flóra této sezóny má již zcela odlišný charakter. Do popředí vystupují úplně nové druhy, které svým celkovým vzhledem i barvami dávají zahradě nový tón. Průběh kvetení je opět silně závislý na vývoji počasí. Již během léta můžeme nepříznivým podmínkám celkem úspěšně čelit častou a důkladnou závlahou.

Když se podzim vydaří a prodlouží léto teplým babím létem, zahrada je v této době velmi krásná. Keře a stromy zlátnou a červenají, podzimní astry se ve slunci rozvinou v plné nádheře. Květiny se jen hemží včelami, motýly a spoustou malého hmyzu. Všichni se snaží využít ještě před příchodem zimy bohatě prostřeného stolu...

Obdobím plného léta rozumíme červenec a srpen, i když samozřejmě nemusí nastat přesně 1. července. Mnohé trvalky časného léta mohou kvést ještě počátkem tohoto období – jestliže jim přeje počasí, jsou-li dobře přihnojené anebo z různých důvodů začaly kvést později. Všeobecně lze říci, že trvalka kvete, podle druhu, odrůdy a podmínek prostředí, asi 10 až 30 dnů. Mnohé trvalky plného léta jsou vysoké, s květy obvykle sdruženými v květenstvích na konci olistěných stonků. Pouze v první růstové fázi rostliny čerpají z vlastních zásob, ale brzy získávají všechny živiny přímo z půdy. Pupeny a poupata pro další rok zakládají již v předjaří, takže v době květu již mnohé z nich ukončily vývoj...

Konec jarního období přechází pozvolna do časného léta, což je čas přibližně od druhé poloviny května do konce června. V této době rostliny bývají již středně vysoké a jsou i více olistěné než jarní květiny. Rostou přímo před očima, každým dnem se rozvíjejí a rozrůstají – krásným příkladem jsou řimbaba (Chrysanthemum coccineum), chrpa (Centaurea dealbata), zvonek (Campanula portenschlagiana) aj. Pokud se během května vyskytnou silné jarní mrazíky, mohou poškodit poupata a rostliny pak kvetou méně, květy bývají deformované. To se stává např. u řimbaby (Crysanthemum coccineum) a pivoňky (Paeonia).

Výběr druhů pro toto období je velký a mnohé poskytují krásné květy k řezu...

Ve všech zemích s opravdovou zimou – se sněhem, mrazem a nepohodou, jsou první květiny, které se objeví již v předjaří, pravým potěšením oka a pohlazením duše. S jarními květinami se proto setkáme téměř v každé zahradě. Kde dosud chybějí, je třeba to napravit. Tyto květiny bývají většinou mrazuvzdorné. V létě a na podzim zakládají na květ, proto jsou tato období rozhodující pro jejich vývoj v dalším roce. Na jaře spotřebují všechny rezervy a po odkvětu působí vyčerpaným dojmem. Ve skutečnosti jde o přebudování celého systému směřujícího k vegetativní regeneraci. Trvalky kvetoucí na jaře, tj. od konce března do poloviny května, bývají většinou nízké. Z nejvýznamnějších druhů tohoto období uvádíme:

Pro tuto skupinu se často používá názvu „kvetoucí trvalky“, ačkoliv samozřejmě kvetou i ostatní druhy. Patří sem však ty druhy, kterých si ceníme především pro bohaté a krásné květy, které však většinou mívají sezónní trvání. Kvetoucí trvalky do zahrady přinášejí krásné barevné kontrasty, proměňují tvář zahrady a jsou jedním z hlavních barevných faktorů. Mnohé z nich přebohatě kvetou, stejně jako většina našich letniček.
Původní druhy se většinou již nepěstují, protože zvítězily četné vyšlechtěné odrůdy, které se od výchozích forem značně liší.
Všeobecně lze říci, že kvetoucí trvalky rostou v každé normální zahradní půdě. Vyžadují však určitou péči, aby dosáhly svého optima...