Rubrika Trvalky

Hvězdnicovité

Asteraceae

Podle staré pověsti si Achilles, bájný hrdina trojské války, léčil rány touto bylinou a na jeho počest byla pak pojmenována.

Rod zahrnuje asi 100 druhů, většinou vytrvalých bylin, rozšířených na celé severní polokouli, převážně v mírných oblastech Starého světa. Všechny mají tuhé, houževnaté stonky a střídavé, úzké, pilovité, jednou až dvakrát zpeřeně dělené listy. U většiny druhů jsou květní úbory drobné, uspořádané ve velkých, hustých, chocholičnatých latách. Vysoké druhy se množí zpravidla dělením, nízké také řízkováním.

A. filipendulina je hlavní zástupce vysokých řebříčků, dosahuje výšky 100 – 150 cm. Je to statná bylina s přímými, tuhými stonky. Listy trochu připomínají listy kapradě...

Hvězdnicovité

Asteraceae

Název byl odvozen z řeckého slova echinos = ježek, zřejmě podle toho, že terč květních úborů je škrablavý až pichlavý, protože tvrdé plevky přečnívají kvítky.

Echinacea v přírodě roste na prériích a ve světlých lesích. Je proto nenáročná, ale přesto není snadné najít pro ni vhodné místo, protože má pevnou vzpřímenou stavbu, zvláštní barvu a velké květy. Potřebuje proto nenápadné sousedy, např. ozdobné trávy, či šater (Gypsophila). Hodí se i k řezu.

Rod zahrnuje 5 druhů vytrvalých bylin, rozšířených v Severní Americe na východním pobřeží Atlantiku. V kultuře je jen jediný druh.

Echinacea purpurea (syn. Rudbeckia purpurea) dorůstá 70 až 100 cm a má vzpřímenou, silnou, drsnou, slabě větven...

Hvězdnicovité

Asteraceae

Byla pojmenována na počest švédského botanika Olafa Rudbecka (1660 – 1740).

Rudbekie patří mezi nejhezčí a nejcennější podzimní trvalky. Jsou to velmi oblíbené květiny pozdního léta, kdy upoutávají pozornost svítivou žlutí svých květních úborů. Jsou dosti nenáročné, ale přednost dávají vlhčí, humózní půdě, dobře prohřívané sluncem. Rudbekie jsou velmi vhodné do skupinových výsadeb i k řezu a také se z nich vytvářejí ozdobné zahradní kulisy.

Množí se dělením trsu nebo řízky.

Tento severoamerický rod má asi 25 druhů jednoletých i vytrvalých. Vytrvalé druhy jsou středně až velmi vysoké a často silně odnožují.

Rudbeckia fulgida má několik variet, z nichž var. sullivantii je nejhezčí a p...

Tučnolisté

Crassulaceae

Sedum byl původně souhrnný název, kterého starověcí botanikové používali pro různé druhy sukulentů. Název je odvozen pravděpodobně z latinského slova sedare = utišit, uklidnit. Souvisí asi s tím, že se dužnaté listy některých druhů přikládaly na rány, aby je zchladily.

Tento obsáhlý rod má asi 450 – 500 druhů, které rostou v mírném pásmu severní polokoule.

Mnohé z nich se pěstují pro okrasné účely, a to v květináčích i ve volné půdě. Jsou to většinou nízké druhy a některé z nich tvoří i trsy. Mají dužnaté listy a drobné, pětičetné kvítky ve vrcholičnatém květenství složeném z vijanů.

Všechny rozchodníky rostou na mělkých půdách, kde jim nemohou konkurovat žádné vzrůstnější druhy...

Krtičníkovité

Scrophulariaceae

Původ názvu je nejistý. Rod má přes 150 druhů rostoucích v mírných a chladnějších oblastech. Jsou to jednoleté i vytrvalé byliny velmi rozdílného charakteru a vzhledu. Nízké a plazivé druhy se uplatňují především ve skalkách a na suchých zídkách.

Vyšší druhy rozrazilu jsou vhodné do smíšených záhonů, volných přírodních skupin a na okraje vodních partií. Většina druhů kvete modře, proto se uplatňují v sousedství bíle nebo žlutě kvetoucích trvalek, které mají mít vzrůst buď nižší, nebo mnohem vyšší, aby se zvýšil celkový estetický účinek.

V. longifolia je nejvyšší z rozrazilů, dosahuje výšky 80 až 100 cm. Nejlépe se mu daří ve vlhčích, propustných půdách, na slunci i v polostínu...

Pupalkovité

Oenotheraceae

Starý řecký název byl odvozen ze slov oinos = víno a ther = divoké zvíře.

Pupalka je poléhavá rostlina s úzkými vrbovitými listy a sírově žlutými květy o průměru 10 – 12 cm. Rozrůstá se do velkých polštářů o průměru až 1 m. Kvete dlouho a neúnavně, a to i za značného sucha, protože má hluboké kořeny, kterými čerpá vodu ze spodních vrstev půdy. Hodí se do volných trvalkových skupin, do rozlehlých skalek a k pokrytí větších ploch. Pupalka na jaře pozdě raší a dá se proto dobře kombinovat s jarními cibulnatými květinami. Pěkně se vyjímá i v sousedství plazivých, nízkých trvalek s šedými listy jako je rožec (Cerastium), ale vyniká také vedle yuky (Yucca filamentosa).

Rod pochází ze Severn...

Pryšcovité

Euphorbiaceae

Údajně byla rostlina pojmenována na počest legendárního lékaře Euphorba.

Je to velmi obsáhlý rod sdružující asi 1600 druhů vytrvalých i jednoletých bylin, keřů a stromů, rozšířených na celé zeměkouli od tropů až po pásmo tajgy. Jejich společným znakem je lepkavá, bílá, často jedovatá mlékovitá šťáva, kterou roní při poranění. Pro zahrady mají význam hlavně dva vytrvalé druhy.

Euphorbia myrsinites má zvláštní vzhled a působí exoticky. Tlusté poléhavé lodyhy jsou hustě olistěné dužnatými, modrozelenými listy, takže vypadají jako dlouhá šiška. Růžice listů na konci lodyh se v době květu zbarvují žlutě...

Prvosenkovité

Primulaceae

Název rodu byl odvozen z latinského slova primulus, což je zdrobnělina slova primus = první. A skutečně některé druhy tohoto rodu jsou mezi našimi prvními posly jara.

Rod zahrnuje přes 500 druhů, rozšířených v mírném pásmu severní polokoule. Z tohoto rozsáhlého rodu se u nás pěstuje více druhů, které ještě mají mnoho odrůd. Prvosenky se navzájem liší různým vzhledem, a aby bylo možno se v nich orientovat, rozdělujeme je z praktického hlediska do pěti skupin podle typu květenství:

Prvosenky s kulovitým květenstvím

Zástupce této skupiny je P. denticulata. Vytváří růžici vejčitě kopinatých listů s jemně zoubkovanými okraji...

Hvězdnicovité

Asteraceae

Název byl odvozen z latinského slova ligula = jazýček a vztahuje se na tvar úzkých paprskovitých květů v úboru, které jsou vzhledem k velikosti celé rostliny poměrně malé.

Jsou to mohutné, vytrvalé byliny s velkými listy a se žlutými květními úbory sestavenými v hroznovitém květenství. Na místě vydrží mnoho let bez přesazení a téměř bez ošetřování. Dobře rostou a kvetou v humózní, živné půdě, na slunci i ve stínu. Potřebují především dostatek vody, nejvhodnější je přirozeně vlhké stanoviště na březích vodních toků a nádrží. Snesou sice i sucho, ale listy jsou pak někdy povadlé a nevzhledné. Mohutnost a dekorativnost listů i květů se nejlépe uplatní solitérně nebo v malých skupinkách v blízkosti vodních partií...

Křížatkovité

Commelinaceae

Rod byl pojmenován na počest úspěšného anglického zahradníka J. Tradescanta (zemřel v roce 1638).

Podeňky jsou velice vytrvalé a poměrně nenáročné květiny, které se výborně hodí do pestrých záhonů. Mimořádně pěkně se vyjímají u vodních partií – vypadají jako trsy robustní, širokolisté trávy, ale mají větvené stonky. Vhodnými sousedy jsou např. upolín (Trollius) nebo denivka (Hemerocallis), které kvetou ve stejnou dobu a tvoří barevný kontrast. Mohou se použít i jako předsadba před vyšší druhy, např. záplevák (Helenium), rudbekii, slunečnici (Helianthus) a vlčí bob (Lupinus).

Nejlépe se jim daří na slunném stanovišti, v nepřesychavé půdě, snesou dokonce i mírné vlhko...