Rubrika Trvalky

Důležitými rozlišovacími znaky rostlin jsou vnější tvary jejich orgánů. Při popisu rostlin se používá jednotné terminologie, a tak se i v této knížce vyskytují různé názvy a pojmenování, které pro laika nemusí být vždy běžné nebo mohou být i nejasné. Proto uvádíme vysvětlení nejzákladnějších pojmů z morfologie, což je právě nauka popisující rostlinné orgány.

KOŘENY jsou podzemní orgány, které rostliny v zemi upevňují a zároveň je vyživují, protože sají z půdy vodu a v ní rozpuštěné živiny. Tvar kořenové sítě pak odpovídá požadavkům rostlin na půdu a vodu. Podle tvaru a větvení rozeznáváme tyto základní typy kořenové soustavy:

Kořen hlavní s postranními kořeny. Mohutný hlavní kořen se nazývá kůlo...

Množení trvalek dělením, řízky a odnožemi vychází z matečných rostlin. Hlavní výhoda tohoto množení spočívá v tom, že budou zachovány všechny vlastnosti původní rostliny. Je však nutno důrazně upozornit, že jakékoliv množení musí vycházet z těch nejlepších, nejvyvinutějších a nejzdravějších rostlin.

Nejčastější a nejjednodušší způsob vegetativního množení je dělení, kterým lze namnožit převážnou většinu vytrvalých květin.

DĚLENÍ

Dělení během vegetačního klidu je nejpřirozenějšího klidu je nejpřirozenější u těch druhů, které raší pozdě, nebo které během roku zatahují (tj. odumírají jim nadzemní části)...

Při rozmnožování semenem se u některých druhů a odrůd stává, že potomstvo není zcela jednotné a shodné s matečnou rostlinou, zvláště pokud jde o výšku rostlin a barvu květů. Říkáme tomu variabilita. U semen zakoupených v odborných závodech a specializovaných prodejnách máme záruku, že jsme získali osivo šlechtěné, jehož variabilita je zcela nepatrná.
Semena trvalek se vysévají tak, aby do podzimu narostly silné sazenice schopné výsadby.
Pomalu rostoucí druhy se musí vysévat do skleníku nebo do teplého pařeniště již v zimě nebo v předjaří. Některá semena se musí vysévat ihned po dozrání, např. upolín (Trollius), čemeřice (Helleborus), jiná klíčí až po přemrznutí. Ta potřebují ke klíčení světlo, ona naopak tmu...

Proti škůdcům zasahujeme hned, jak je na rostlinách objevíme.

Mšice a jiný savý hmyz postřikujeme Pirimorem nebo Metationem, proti housenkám, housenicím, broukům a jejich larvám bojujeme Metationem. Raději však volíme biologický boj. Například proti mšicím se výborně osvědčuje výluh z kopřiv. Obtížně se zbavujeme háďátek, která silně škodí na některých důležitých trvalkách.

Háďátko kopretinové (chryzantémové) žije v listech kamzičníku (Doronicum), dlužichy (Heuchera), chryzantémy, kopretiny (Chrysanthemum), prvosenky (Primula) a mnoha dalších a jeho přítomnost poznáme podle toho, že se na listech tvoří žlutavé, později hnědnoucí a zasychající skvrny ohraničené žilkami.

Háďátko zhoubné žije v kořenových krčcích, v...

Houbové choroby, tj. černě, rzi, padlí a plísně, lze potlačovat chemickými postřiky, např. Fundazolem, ale většinou se to nevyplácí a kromě toho není přece naší snahou používat na zahrádce příliš chemie. Vhodnější je napadené části rostlin seříznout a spálit. Silně poškozené rostliny musíme zlikvidovat celé i s kořeny. Pokud je záhon silně zamořený, je lepší zdravé rostliny včas přesadit jinam.

Virovým chorobám lze předejít nákupem zdravých sazenic a soustavným likvidováním mšic, které tyto choroby přenášejí. Z virových chorob se nejčastěji projevují:
- světlé skvrny na listech – mozaika, kroužkovitost
- barevné skvrny na květech – pestrokvětost
- zasychání části listů – nekróza
- různé deformace listů a květů.

Při těchto i jiných projevech virových chorob je třeba ihned celou rostlinu i s kořeny zlikvidovat, nejlépe spálit.

Každý druh má určité nároky na prostředí, které jsou dědičně ustálené. Má-li rostliny dobře růst a kvést, musíme ji zajistit prostředí, které odpovídá jejím požadavkům. Nevhodné stanoviště může rostliny buď poškodit, nebo oslabit tak, že potom snadno podléhají jiným chorobám nebo škůdcům.

Slunce je pro rostliny nepostradatelným zdrojem života a bez jeho záření ustává asimilace a rostlina hyne. Některé druhy jsou však stínomilné a budou-li vystaveny prudkému slunci, jejich listy ztratí svěží zelenou barvu a může dojít i k jejich popálení. Kromě toho stínomilné rostliny nucené růst na plném slunci bývají navíc silně napadány škůdci (např. violky sviluškou, žluťucha mšicemi).

Mráz. Proti mrazu chráníme trvalky...

O trvalkách mluvíme sice jako o rostlinách mrazuvzdorných, nesmíme však zapomenout, že pocházejí z nejrůznějších klimatických podmínek, a proto jim někdy musíme pomoci přežít zimy, na jaké nejsou přizpůsobené a zvyklé. Některým škodí mráz, jiným zase zimní vlhko. Pro tyto druhy je nezbytná ochranná přikrývka, a pokud ji nemají, zajdou nebo budou na jaře silně poškozené. Dále je nutné chránit nové výsadby trvalek před jejich první zimou, a to i v případě, že jsme je vysazovali již na jaře.
Většina trvalek speciální přikrývku nepotřebuje. Vrstva sněhu jim za normální zimy obvykle stačí. Ovšem často se stává, že sněhu napadne málo, a pak může dojít při holomrazech k poškození rostlin...

Na podzim sestřihneme trvalky vždy až k zemi, a to hlavně na rabatech. Zároveň mezi trsy nakypříme půdu – bez seříznutí bychom se mezi ně ani nedostali. Ve volných trvalkových partiích můžeme ponechat ty druhy, které i po odkvětu působí esteticky a oživují zahradu, přes zimu dosti holou. Jejich krása vynikne zejména s pokryvem jinovatky nebo sněhovým popraškem. Ovšem necháváme pouze takové druhy, u nichž nehrozí nebezpečí nežádoucího vysemenění. Dekorativně působí např. popelivka (Ligularia), rudbekie (Rudbeckia fulgida), máčka (Eryngium), rozchodník (Sedum telephium), funkie (Hosta sieboldiana). Také většinu okrasných trav sestříháváme až na jaře, protože i v zimě zůstávají ozdobné.
I stálezelené druhy, jako je např...

I ty nejkrásnější květy jednou odkvetou. Uvadlé a zasychající působí nepěkným dojmem a rozhodně nepřidají krásy naší zahrádce. Odkvetlé květy a květenství je třeba odstraňovat i z dalších důvodů.
Některé trvalky jako by si přímo říkaly o naši pomoc. Když jim odstříháme zbytky po odkvetlé kráse, záhy nasadí nová poupata a opět rozzáří záhon novou záplavou květů. Tak můžeme prodloužit dobu kvetení např. u plamenky (Phlox paniculata) janeby (Heliopsis), kokardy (Gaillardia) aj.
Včasným odstraněním květů podpoříme trvalky v jejich sklonu podruhé vykvést ještě v témže roce (remontovat). To se týká stračky ostrožky (Delphinium), vlčího bobu (Lupinus), upolínu (Trollius) aj.
Mnohé trvalky zdobí zahradu také svými listy...