Štětkovité
Dipsaceae
Botanický název je odvozen z latinského slova scabies = svrab, prašivina; hlaváč se totiž v dřívějších dobách používal jako léčivá bylina proti těmto nemocem.
Je to krásná trvalka, vysoká 80 – 90 cm, pěstovaná v domácích zahrádkách již několik století. Kvete velmi dlouho, od června do září. Dobře se uplatní na pestrých záhonech a ve skupinových výsadbách. Hlaváč je vhodný i k řezu, dlouho vydrží ve váze, ale musí se řezat před plným rozkvětem. Potřebuje slunné, teplé stanoviště, spíše lehčí půdu a za přísušku zálivku. Nesnáší mokro, zvláště ne v zimě.
Rostliny mají vstřícné listy, u některých druhů nedělené, nejčastěji bývají hluboce peřenosečné. Stonky jsou vidličnatě větvené. Drobné pětičetné kvítky jsou sestavené ve strboulovité květenství, připomínající květní úbory hvězdnicovitých rostlin. Množí se většinouv výsevem přímo na určené stanoviště. Z dubnového výsevu rostliny vykvétají až v srpnu, proto je lepší časný výsev do pařeniště a výsadba sazenic začátkem května – rostliny pak dříve vykvetou. Jsou dost mrazuvzdorné, a proto se nemusí čekat s výsadbou až po období „ledových mužů“. Výjimečně se množí i dělením trsů.
Rod zahrnuje asi 60 druhů jednoletých i vytrvalých, rozšířených převážně v oblastech Středozemního moře, v mírných pásech Eurasie a v horách východní Afriky.
Scabiosa caucasica je vysoká 60 – 100 cm, s přímými, málo rozvětvenými, ochmýřenými stonky. Přízemní listy jsou oválně kopinaté, s lehkým šedomodrým odstínem, stonkové listy jsou peřenosečné nebo výrazně zubaté. Úbory bývají modré, světle fialové nebo bílé – podle odrůd.
Nejnovější komentáře