Brukvovité
Brassicaceae
Iberis je velmi starý název, používaný již ve starém Řecku patrně pro jeden druh řeřichy (Lepidium), rozšířený na Iberském poloostrově.
Vytrvalé iberky jsou nízké, polštářovité, stálezelené rostliny, někdy až polokeře, kvetoucí na jaře bíle. Jsou vhodné na plošné výsadby ve volných skupinách, do pestrých květinových záhonů, na obruby, k vodním partiím, do suchých zídek a do skalek. Jejich předností je mimořádná vytrvalost. Půdy vyžadují nepříliš vlhké, středně zásobené živinami, neutrální, stanoviště slunečné. Množí se semenem, vytrvalé druhy také řízky na jaře (ihned po odkvětu) nebo na podzim.
Rod zahrnuje asi 40 druhů jednoletých nebo vytrvalých bylin a polokeříků, rostoucích především ve Středomoří. Některé druhy jsou známé jako zahradní rostliny již od 16. století. V současné době se zahradnicky využívají 2 druhy jednoletých a 2 druhy vytrvalých iberek.
Nejčastěji se pěstuje I. sempervirens, pocházející z jižní Evropy. Vytváří husté, poduškovité trsy, olistěné úzkými tmavozelenými listy, které přetrvávají přes zimu. V době květu je rostlina pokryta sněhobílými květy, seskupenými v hustých plochých latách na vrcholech stonků. Z vyšlechtěných odrůd se nejčastěji pěstují:
’Findel’ – mohutnější odrůda, asi 20 cm vysoká, s velkými květy: ’Schneeflocke’ – velkokvětá odrůda dorůstající výšky 25 cm a ’Zwergschneeflocke’ – asi 15 cm vysoká odrůda vytvářející malé polštáře.
Nejnovější komentáře