Kosatcovité
Iridaceae
Rod byl pojmenován podle řecké bohyně Iris, která podle řecké báje přinášela lidem poselství olympských bohů v podobě duhy. Kosatce skutečně připomínají různorodostí a bohatstvím barev jeden z nejkrásnějších přírodních jevů – duhu.
Většina druhů rodu Iris jsou rostliny otevřených, slunečných stanovišť, jen některé rostou na zastíněných a zamokřených místech. Kosatce patří k rozhodující skupině okrasných trvalek, k nejoblíbenějším a tím také nejpěstovanějším.
Použití kosatců je všestranné. Hodí se do malých zahrádek i do velkých parků, na záhony, do skalek i k řezu. Kosatce se musí řezat těsně před rozkvětem, poupata ve váze spolehlivě rozkvétají. Při řezu rozvitých květů musíme počítat s tím, že nesnášejí transport.
Kosatce prodělávají od poloviny léta určitou dobu klidu. Listy odkvetlých oddenků zasychají od špiček a jsou nevzhledné, často i napadené skvrnitostí. S tím musíme počítat při jejich umístění ve smíšených výsadbách – měly by být v této době pohledově zakryté, ale ne zastíněné jinými trvalkami.
Kosatce vyžadují teplé, slunné stanoviště a propustnou půdu, poměrně dobře snášejí sucho. Občas je přihnojíme plným hnojivem, ale nesmějí se přehnojit dusíkem. Protože staré trsy méně kvetou, je třeba rostliny po třech až pěti letech vyjmout z půdy, trsy rozdělit a znovu mělce zasadit. Přesazují a vysazují se v srpnu, protože později sázené většinou v příštím roce nevykvetou.
Rod Iris je velmi obsáhlý, počet druhů se odhaduje na 250, zahradních odrůd je na tisíce. Botanické druhy jsou rozšířeny v mírných subtropických oblastech severní polokoule.
Společným znakem celého rodu je zvláštní stavba květu. Květ má 6 okvětních plátků, z nichž 3 vnější jsou zpravidla větší a rozložené nebo sklopené, 3 vnitřní jsou víceméně vztyčené, někdy stejně velké jako vnější, častěji menší a úzké. Nad každým spodním plátkem vyrůstá jedna tyčinka, shora přikrytá ramenem čnělky, která na první pohled vypadá jako úzký, tuhý okvětní plátek, má však na spodní straně špičky širokou jazýčkovitou bliznu. Přístup do skuliny mezi spodním plátkem a ramenem čnělky, ve které je skrytá tyčinka, je na spodním plátku nápadně označen odlišnou barvou, kresbou, někdy i plasticky (jako kartáček). Spodní semeník je zcela ukrytý v listenech. Květy bývají po několika přímých, řídce větvených lodyhách. Typické jsou i široce nebo úzce mečovité listy, vyrůstající v plochých vějířích. Pod povrchem půdy jsou uloženy zásobní orgány, většinou oddenky, někdy i hlízy a cibule.
Tento rod je velmi obsáhlý, a proto se pro větší přehlednost dělí do skupin. Hlavní rozlišovací znaky skupin vycházejí ze znaků v květech a typů zásobních orgánů.
Botanické rozdělení rodu Iris je velmi složité. Ze zahrádkářského hlediska se kosatec dělí do dvou skupin, které odpovídají podrodům Iris a Limniris. Zahradní odrůdy první skupiny, tj. podrodu Iris, jsou známé velkokvěté kosatce, které se nejvíce pěstují. Patří sem všechny druhy odedávna pěstované v zahradách Blízkého východu a Evropy. Je to celá záplava odrůd dnes uváděná podle společného znaku (kartáčku) pod společným názvem Iris x barbata. Jsou to většinou kříženci mnoha botanických druhů a dělíme je podle výšky na nízké – skupina Nana, střední – skupina Media a vysoké – skupina Elatior. V každé skupině je mnoho odrůd a další stále vznikají, protože šlechtěním kosatců se zabývají zahradníci i amatéři na celém světě. Květy mají nejrůznější barvy v pozoruhodných kombinacích. Mnohé z velmi krásných zahraničních odrůd však u nás buď málo kvetou, nebo nevydrží dlouho na stanovišti. Vodítkem pro výběr odrůd by měla být odolnost v našich podmínkách. Nejhezčí kombinace barev umožňují např. tyto vyzkoušené, dobře rostoucí a spolehlivě kvetoucí odrůdy:
’Apricot Supreme’ – květ světle meruňkový s rumělkovým kartáčkem, ’Goldfackel’ – květ sytě žlutý, ’Ambassador’ – květ sytě fialový, ’Cliffs of Dover’ – květ čistě bílý, ’Red Orchid’ – květ vínově červený, ’Blue Sapphire’ – květ jasně světle modrý.
Podrod Limniris je druhově mnohem obsáhlejší, ale ze zahradnického hlediska je až na druhém místě. Kosatce tohoto podrodu mají trochu odlišné květy, vnitřní okvětní plátky jsou zřetelně menší a užší než vnější, které mají úzký nehet a náhle se rozšiřující čepel. Oddenky jsou tuhé a dřevnaté, hustě pokryté tmavými vláknitými zbytky odumřelých listů. Listy bývají úzké, trávovité. Druhy skupiny Limniris mají odlišné nároky než podrod Iris: většinou vyžadují vlhké stanoviště, některé dokonce bahno.
Nejznámější jsou sibiřské kosatce, které i po odkvětu působí dekorativně, protože nezatahují. Jejich trsy se pak podobají okrasným travinám. Často se pěstují také japonské kosatce (Iris kaempferi), které mají květy vysoko nad listy. Vyžadují slunnou polohu a kyselou půdu. Před květem a v době květu potřebují hodně vody, po odkvětu, na podzim a v zimě mají mít spíše sucho. Květy bývají nejčastěji modré, ale také bílé, růžové, červenofialové aj. Množí se dělením i semenem. Tato skupina zahrnuje i další druhy, u nás však méně pěstované.
Nejnovější komentáře