Lnovité
Linaceae
Latinský název pochází z původního řeckého pojmenování linon.
Modře kvetoucí vytrvalé druhy lnu jsou pro svou čistou modř a dlouhou dobu kvetení v letním období téměř nenahraditelné. Dobře se uplatní v sousedství nízkých, žlutě kvetoucích trvalek. Pěkně barevně ladí i s okrasnými trávami, karafiáty, pupalkou (Oenothera) aj. Používají se na suché zídky, do skalek i do přírodních partií z nízkých trvalek. I když jednotlivé květy rychle odkvétají, celkově kvete len dlouho, protože má mnoho dorůstajících poupat. Vyžaduje slunce, na půdu ani na závlahu není náročný, ale nejlépe se mu daří ve vápnité, sušší půdě.
Žlutě kvetoucí druhy snášejí i polostín a jsou rovněž nenáročné. Dobře se doplňují s okrasnými trávami, kakostem (Geranium sanguineum a G. dalmaticum), kuklíkem (Geum coccineum), zvonkem (Campanula glomerata) aj. Používají se rovněž jako dominující rostliny mezi polštářovité trvalky do přírodních partií, na suché zídky a do skalek. Množí se semenem, řízky i dělením trsu.
Rod má asi 230 druhů jednoletých a vytrvalých bylin i polokeřů, rozšířených v mírných a subtropických oblastech celé zeměkoule, především ve Středomoří.
Linum flavum je orientální a evropský druh. Má růžici sivě zelených, kopinatých, až 1 cm širokých listů. Hranaté přímé stonky dorůstají výšky 20 – 40 cm. Kvete v červnu až červenci. Květy ve shloučeném vidlanu jsou zlatožluté a mají v průměru až 3 cm.
Linum perenne roste v severním mírném pásmu. V zahradách pěstované formy mají světle modré květy v bohatých vijanech, kvetou v červnu a červenci. Chudě olistěné stonky dorůstají 40 – 60 cm.
Modře kvetoucí druhy lnu se krásně doplňují také s devaterníkem (Helianthemum), s jehož živými barvami vytvářejí zajímavý kontrast. Devaterník má také podobné nároky na stanoviště.
Nejnovější komentáře