Liliovité
Liliaceae
Název rodu je složen z řeckých slov eremos = poušť, pustina a oura = chvost, ohon, protože roste na okrajích pouští a jeho květenství, až 120 cm dlouhé, lze přirovnat k ohonu.
Tato exoticky vypadající rostlina se uplatní především ve skupinách stepního charakteru nebo ve společnosti nižších trvalek. Všechny liliochvostce u nás kvetou v červnu až červenci, v létě se zatáhnou a prakticky zmizí z povrchu.
Rod zahrnuje 60 druhů vytrvalých bylin, rozšířených v Asii a východní Evropě. Mají přízemní trs úzkých listů, z jehož středu vyrůstá silný stvol s dlouhým, hustým hroznem hvězdnicovitých kvítků, které odspodu postupně rozkvétají. V půdě nemá pravou hlízu, nýbrž zkrácený stonek hvězdnicovitého tvaru. Vypadá jako tlustý kotouč s věncem ploše rozložených dužnatých, velmi křehkých kořenů. Eremurus sázíme brzy na podzim do jámy hluboké aspoň 40 cm, na jejíž dno nasypeme propustný materiál (písek) a hvězdicovitou „hlízu“ na něj pečlivě a opatrně rozložíme tak, aby byla v hloubce asi 20 cm. Za normální zimy není nebezpečí, že vymrzne, ale přesto raději povrch půdě přikryjeme rašelinou nebo vrstvou listí. Na jaře rostlina brzy raší a rychle roste. Čím lépe ji pohnojíme, tím lépe kvete. Na jaře potřebuje hodně vláhy, po odkvětu má ráda sucho.
Eremurus elwesii (syn. E. elwesianus) je ze všech nejranější. Tento druh se často pěstuje v zahradách a je pravděpodobně hybridního původu. Dorůstá výšky 150 – 200 cm a má dlouhé, tuhé až masité, světle zelené listy, které brzy odumírají. Stvol nese dlouhý hrozen světle růžových kvítků – bývá delší než poloviny výšky stvolu. Kvete v červnu až červenci.
Eremurus robustus je podobný předešlému, dorůstá výšky až 220 cm. Modrozelené listy s drsným okrajem jsou široké 5 cm a zatahují již během květu, tj. v červnu až červenci. Stvoly jsou vyšší než u E. elwesii, ale mají kratší hrozen květů, jen asi polovinu délky stvolu. Poupata jsou narůžovělá, ploše otevřené květy jsou bílé s hnědými žebry. Tento liliochvostec pochází z Turkestánu.
Uvedené druhy jsou velmi nápadné svou mimořádnou výškou a potřebují prostor, aby byly úměrné svému okolí. Proto je třeba dobře uvážit, zda je vůbec můžeme v zahradě umístit.
V menších zahradách se nejčastěji pěstují kříženci Eremurus x isabellinus, vzniklí křížením E. olgae a E. stenophyllus var. bungei. Kříženci jsou známí také pod jménem Shelford-hybridy. Jejich výška se pohybuje mezi 80 – 100 cm, kvetou v různých odstínech žluté, oranžové, bronzové, ale i růžové a bílé barvy. Dobře se vyjímají v sousedství stálezelených dřevin s tmavým listem, sadových růží nebo i jako solitéry. Vhodné je také jejich spojení s architektonickým prvkem, např. s kamennými schody, terasou, zídkou apod.
Nejnovější komentáře