Pryskyřníkovité
Ranunculaceae
Název byl odvozen z řeckého slova akoniton, kterým byly označovány rostliny používané k trávení vlků a pardálů. Všechny druhy tohoto rodu jsou jedovaté.
Oměje jsou vysoké, velmi vytrvalé rostliny, známé již odedávna. Mají přímé, pevné lodyhy a tmavě modré až sytě fialové květy nápadného, neobvyklého tvaru (typický je přílbový tvar horního kališního plátku). Vyrůstají ve vzpřímených hroznech nebo latách. Oměje raději vysazujeme do sousedství žlutě nebo bíle kvetoucích rostlin, protože tak dosáhnou efektního barevného kontrastu. Jsou vhodné do skupinových výsadeb, květinových pestrých záhonů a hodí se i k řezu.
Rod zahrnuje více než 300 druhů vytrvalých bylin, rozšířených v mírném pásmu severní polokoule.
Většina druhů jsou rostliny lesních palouků a horských luk. Převážně rostou v mírně vlhkých, humózních, hlinitopísčitých půdách, v polostínu a na chladnějším stanovišti. Množí se dělením oddenků a řízkováním.
Aconitum napellus má ochmýřené lodyhy vysoké 100 až 130 cm. Květy tmavě modrofialové se objevují v červenci až srpnu. Dá se kombinovat s trvalkami s podobnými nároky, k nimž patří záplevák (Helenium), čechrava (Astilbe), funkie (Hosta) a Rodgersia.
Aconitum fischeri má pozdější dobu květu (září až říjen). Pozdní kvetení však umožňuje zajímavé kombinace například se žlutě a červeně se zbarvujícími dřevinami. Je ještě vzrůstnější než A. napellus a má větší a světlejší květy, modrofialově zbarvené. Mívá i postranní květenství, ale podstatně slabší než hlavní hrozen.
Od obou druhů existuje řada kříženců. Některé vznikly samovolně v přírodě, většina však záměrným šlechtěním.
Nejnovější komentáře