Liliovité
Liliaceae
Yucca je původní středoamerický název této rostliny.
Jsou to trvalky exotického vzhledu, zejména když kvetou. Musíme však mít s nimi trochu trpělivosti, protože vykvetou obvykle až za tři roky po vysazení. Růžice úzkých šedozelených listů však působí také velmi dekorativně, a to po celý rok. Palmová lilie má v zahradách široké uplatnění. Je to vynikající solitéra, zvláště je-li umístěna do koberce nízkých trvalek, nad nimiž dominuje. Výborně se hodí do přírodních partií stepního typu, do skupin s okrasnými trávami. Vyžaduje hodně slunce, ve stínu téměř nekvete. Snáší dobře i sluneční úpal a sucho. Dobře se jí daří v propustné, hlubší, vápnité půdě.
Množí se dělením trsů v létě i oddenkovými a kořenovými řízky.
Asi 30 druhů tohoto rodu roste v jižních oblastech Severní Ameriky a v celé Střední Americe. V našich podmínkách se pěstuje hlavně Y. filamentosa.
Yucca filamentosa pochází z jihu Severní Ameriky, ale dobře se jí daří i v našich klimatických podmínkách. Tuhé, úzké, šedozelené listy vybíhají do hrotu, který bývá často velmi ostrý. Listy jsou sestaveny v mohutnou růžici a časem vytvoří velký trs těchto růžic. Statné, silné, větvené květní stvoly dorůstají výše 100 – 120 cm a nesou množství smetanově bílých, převislých, zvonkovitých květů, které se otevírají v červenci a srpnu. V zemi má juka větvené, tlusté kořeny.
Palmové lilie vydrží na místě řadu let, potřebují však přihnojovat – v létě hnojivou zálivkou a na zimu rašelinou – tím také zároveň poskytneme rostlinám zimní přikrývku, aby za větších mrazů nevymrzly.
Nejnovější komentáře