Plamenka – Phlox

Jirnicovité

Polemoniaceae

Název má původ v řeckém slově phlox = plamen. Rostlina byla takto pojmenována pro zářivě červené květy původního druhu.

Tento rod má více než 50 druhů jednoletých a vytrvalých bylin, pocházejících převážně ze Severní Ameriky.

Zahradní vytrvalé plamenky lze rozdělit do dvou skupin: nízké, často s poléhavými lodyhami, kvetoucí časně na jaře, a vysoké, s přímými lodyhami, kvetoucí v létě a na podzim.

Vysoké plamenky jsou efektní zářivé květiny, které se nejlépe uplatní v pestrých, smíšených záhonech. Na vhodných místech se mohou vysadit i samostatně, v malých skupinách nebo i řadách. Pěkně se vyjímají také v koberci nízkých trvalek, kde působí jako zajímavý kontrast. Jsou vhodné i k řezu. Plamenky jsou typické rostliny pro podhůří, neboť potřebují humózní, živnou, přirozeně vlhkou půdu, svěží vzduch a mírný polostín. Daří se však i v nížinných oblastech, když jim vytvoříme vhodné podmínky. Potřebují zálivku a někdy i nastýlání (mulčování), aby půda nepřesychala. Na zimu je dobré zasypat rostliny kompostem. Kvetení můžeme prodloužit, když rostlinám odstřihneme ihned po odkvětu vrchol. Podpoříme tak rozvětvení a postranní květenství, vyrůstající z paždí listů.

Phlox paniculata dorůstá výšky až 100 cm, kvete od konce června do srpna. Květy původního druhu jsou karmínově červené, zahradní odrůdy, kterých je několik set, kvetou ve všech odstínech od bílé až do modrofialové.

Původní druh Phlox paniculata je domovem na východě USA, kde roste na loukách a v řídkých lužních hájích, na úrodných a vlhkých říčních náplavech. Rostliny mají tuhé, přímé, nevětvené stonky, olistěné po celé délce. Listy jsou vstřícné, přisedlé, podlouhle kopinaté, se síťovitou nervaturou. Květenstvím je bohatá vrcholová lata, často ještě zvětšená menšími latami, vyrůstajícími z paždí horních listů. Květy mají dlouhou trubku a plochý, široký lem s pěti zaoblenými nebo mírně vykrojenými cípy. Květ příjemně voní.

Pod názvem Phlox paniculata jsou uváděny četné zahradní formy a kultivary, vzniklé složitým mezidruhovým i meziodrůdovým křížením, kterým předal své znaky hlavně původní druh Ph. paniculata. Četné kulturní formy jsou mnohem větší než původní druhy. Dosahují výšky do 150 cm i více, květy mají průměr přes 5 cm a jsou různých barev, čistých i smíšených tónů, často odlišně zbarveným středem. Všechny nově vyšlechtěné kultivary stejně jako původní druh příjemně voní. Podle doby kvetení se zahradní plamenky dělí do tří skupin: rané – kvetou v první polovině června, střední – začínají kvést ve druhé polovině července a pozdní – vykvétají v druhé polovině srpna.

Z mnoha kultivarů se nejlépe osvědčují např. tyto odrůdy:

- ’Würtenbergia’ s čistě růžovými květy, je raná a poměrně nízká, do 60 cm.

- ’Starfire’ je barevně výrazná odrůda s květy svítivě červenými a s tmavým listem, o něco pozdnější než předchozí, vysoká až 80 cm.

- ’Frühsommer’ s květy světle růžovými, se sytě červeným okem, je vyšší a ranější, 100 – 120 cm vysoká.

- ’Orange’ s květy rumělkovými, je vysoká 80 cm a pozdní.

Plamenky se množí zelenými vrcholovými řízky, ale také dělením starých trsů, ovšem pouze zdravých rostlin. Hlavně nesmějí být napadeny háďátky, kterých bývá nejvíce v bázi starých stonků. Nejčastěji bývají plamenky napadány na nepříznivých stanovištích, kde také trpí chorobami, zejména septoriózou, která se projevuje tmavými červenohnědými skvrnami na listech, nebo verticilózou, způsobující vadnutí jednotlivých výhonů nebo i celých rostlin.

Phlox maculata pochází z východu USA a je podobná Ph. paniculata. Využívá se hlavně při šlechtění kulturních zahradních plamenek. V zahradách se prakticky přestává pěstovat, stejně jako ostatní vysoké druhy, například Ph. suffruticosa a Ph. glaberrima, protože se nemohou vyrovnat kulturním odrůdám Ph. paniculata.

Z nízkých poléhavých druhů plamenek se jako trvalka do skupinových výsadeb a na obruby může použít jedině Ph. subulata, ostatní druhy jsou vhodné do skalek.

Phlox subulata roste téměř ve stejné geografické oblasti jako Ph. paniculata, ale na suchých, kamenitých půdách, chudých na humus. Proto má také zcela odlišné nároky na prostředí než vysoké plamenky. V těžkých a humóznějších půdách se nedaří. Má poléhavé, hustě větvené a hustě olistěné stonky a rozrůstá se v ploché polštáře. Úzké jehlicovité listy jsou sytě zelené a vytrvávají přes zimu. Květy bývají růžové až šeříkové, bílé nebo svítivě karmínové.