Vikvovité
Viciaceae
Název odvozený z latinského slova lupus – vlk se vysvětluje tím, že tyto rostliny vysávají půdu nenasytně a lačně jako vlci.
Lupiny jsou světlomilné, chladuvzdorné, nenáročné rostliny, které dobře rostou a kvetou na písčitých, neutrálních až slabě kyselých, nezamokřených půdách. Množí se semenem. Hybridní formy se uplatňují ve volných pestrých květinových výsadbách a záhonech i ve skupinách v trávníku. K řezu nejsou příliš vhodné, protože ve váze dlouho nevydrží – kytice z nich jsou však velmi dekorativní.
Rod zahrnuje více než 100 druhů jednoletých a vytrvalých bylin a polokeřů, rozšířených v teplých, suchých oblastech Severní Ameriky. Některé druhy rostou ve Středomoří. Mají silné dlouhé kořeny a bohatý trs dlouze řapíkatých, dlanitě členěných listů. Lodyha je dutá, silná, vzpřímená a nese dlouhý, hustý hrozen květů, u původních druhů modrofialových. Plody jsou černé lusky, které se po dozrání zkroutí a vymršťují semena daleko od rostliny.
Nyní se v zahradách pěstují jen kříženci, z nichž nejznámější je skupina Russelových lupin, které mají širokou škálu pestrých barev. Kvetou červeně, oranžově, růžově, krémově, bíle, žlutě, světle i tmavě modře, šeříkově, fialově a některé odrůdy mají květy dvoubarevné. Bohatstvím barev květů se lupinám nevyrovná žádná trvalka. Spodní květy neopadávají, dokud se horní neotevřou do posledního. Jsou prošlechtěny tak, že se dají běžně vysévat. Nejkrásnější jsou na záhoně ve směsi barev. Pokud nechceme semeno, mají se rostliny v červnu ihned po odkvětu seříznout, zpravidla pak na podzim opakují kvetení, i když slaběji.
Nejnovější komentáře