Zvonkovité
Campanulaceae
Základem názvu je latinské slovo campana = zvon, podle tvaru květní koruny.
Rod má asi 300 druhů jednoletých, dvouletých a vytrvalých rostlin, rozšířených v mírném pásmu severní polokoule, především ve Středomoří a na Kavkazu.
Tento nesmírně bohatý rod zahrnuje velmi mnoho vytrvalých druhů krásných rostlin, které se pěstují nebo mohou pěstovat v zahradách. Orientačně je rozdělujeme na druhy nízké, trsnaté nebo plazivé střední až vyšší. Nízké druhy vytvářejí polštáře a jsou vhodné do skalek, suchých zídek a na obruby, vyšší se uplatňují ve skupinových a plošných výsadbách a také jsou vhodné k řezu.
Všem zvonkům se nejlépe daří na slunečném stanovišti, některé však dobře snášejí i zastínění (C. persicifolia, C. latifolia). Jsou nenáročné, lépe však rostou v dobré půdě. Vesměs snášejí sucho.
Většinou se množí dělením a mnohé z nich lze i vysévat.
Pro velké množství druhů uvádíme jen ty nejpěknější a nejčastěji pěstované.
Nízké a plazivé zvonky
Campanula carpatica pochází z vápencových Karpat. Tvoří husté přízemní růžice listů, z nichž vyrůstají tenké, na bázi olistěné lodyhy. Přízemní listy jsou oválně protáhlé nebo široce kopinaté, dlouze řapíkaté. Listy na lodyze jsou střídavé, vejčité, řapíkaté, horní téměř přisedlé a úzké. Zvonky rostou na lodyhách jednotlivě, bývají 2 – 3 cm velké, korunky mají široce otevřené, barvy modré. Daří se jim na slunných i polostinných místech a v každé půdě, pokud není nepropustná nebo zamokřená. Dorůstají výšky 29 – 30 cm, kvetou v červnu až červenci.
Campanula cochleariifolia roste na vápencových sutích evropských hor. Tvoří nízké (5 – 10 cm) husté trsy, které se rychle rozrůstají podzemními výběžky, někdy až nežádoucně. Kvete v červnu až červenci množstvím drobných, modrých nebo bílých zvonečků.
Je zcela nenáročný a dobře se množí dělením.
C. garganica je domovem v Itálii a vytváří ploché polštáře, 10 – 20 cm vysoké. Kvete v červnu, zvonky má hvězdičkovitého tvaru, modré s bílými středy. Daří se mu v polostínu.
Množí se řízkováním.
C. porteschlagiana pochází z Dalmácie. Tento nízký zvonek dosahuje výšky jen 10 cm a tvoří trsy kratších lodyžek s okrouhle srdčitými, leskle zelenými listy. Celé léto bohatě kvete drobnými fialovými zvonečky a na podzim kvetení opakuje. Vyžaduje vápnitou půdu a polostinnou polohu.
Množí se dělením a řízky.
C. poscharskyana je také původem z Dalmácie. Je to poléhavá rostlina s dlouhými výběžky, vysoká asi 20 cm. Listy má srdčité, hrubě zoubkované. Kvete od června do července množstvím lila modrých, hvězdičkovitých květů. Je to zcela nenáročný druh, kterému se daří v každé půdě, na slunci i v polostínu. Je vhodný především na malé svahy, suché zídky a nad kameny ve skalkách, na nichž se visící zvonečky krásně vyjímají.
Vyšší zvonky
C. glomerata je z vyšších zvonků nejznámější. Roste v Evropě až po Kavkaz a také v Přední Asii. Je to náš domácí druh, který se vyskytuje ve volné přírodě na mnoha místech od pahorkatin až po hory. Rostlina je vzpřímená, pevná, dorůstá výšky 30 – 60 cm. Stonek je olistěný drsně chloupkatými, vejčitě kopinatými listy. Kvete v červnu a červenci tmavě fialovými květy, které zakončují lodyhu, ale vyrůstají také v paždí listů. Je nenáročný, snáší dobře sucho, slunce i polostín. Časem se nepříjemně rozrůstá podzemními oddenky. Velmi dobře se hodí do volných přírodních partií, zvláště k chatám. Je vhodný i k řezu.
Množí se snadno dělením.
C. persicifolia patří mezi nejhezčí vyšší zvonky. Pochází z mírného pásma Evropy, západní Sibiře a Malé Asie. Dorůstá výšky 50 – 80 cm a vytváří přízemní růžici úzkých listů, v červnu až červenci vyroste trs přímých lodyh zakončených řídkými hrozny velkých, široce rozevřených zvonkovitých květů. Na jedné lodyze jich bývá až pět. Květy mívají 4 cm v průměru, barva základního drhu je modrofialová, jsou však i odrůdy s květy bílými nebo v různých odstínech modré barvy. Je to cenná trvalka pro smíšené skupiny, vhodná i do volných skupinových výsadeb. Pěkně se vyjímá v kombinaci např. s orlíčky (Aquilegia). Hodí se i k řezu.
Množí se velmi snadno dělením.
C. latifolia pochází z Evropy a Asie. Dorůstá výšky až 150 cm. Přímé, jednoduché lodyhy jsou zcela olistěné podlouhle vejčitými, přisedlými listy, které jsou na okrajích zubatě pilovité. Jejich řapíky bývají téměř stejně dlouhé jako čepele spodních listů; střední listy jsou menší, krátce řapíkaté, horní listy vejčité, přisedlé. Tento zvonek kvete v červenci a srpnu fialově modrými otevřenými zvonky, velkými přes 5 cm. Květy vyrůstají jednotlivě nebo až po třech z paždí listů horní části lodyhy. Má řepovitý kořen bez výběžků, nedá se množit dělením, ale výhradně semenem.
Je to krásná trvalka do volných přírodních partií, ale je vhodná i na záhony a hodí se i k řezu.
Nejnovější komentáře