Podle předem vypracovaného osazovacího plánu vyznačíme příslušné místo na zahradě a připravíme půdu. Kvalita této přípravy je velice důležitá, protože na ní závisí zdárný vývoj a růst zvolených druhů v dalších letech. Nesmíme přípravu půdy podcenit ani u těch trvalek, které jsou označovány jako nenáročné. Pečlivou přípravou půdy si ušetříme dosti práce v dalších letech.
RYTÍ. Půdu pro trvalkové výsadby nejdříve důkladně zryjeme. Pokud je místo zatravněné, doporučuje se drnovou vrstvu sejmout. Když drny zaryjeme, musíme počítat s tím, že bude trvat nejméně celý rok, než se v půdě rozloží a zetlí, a po dobu celé sezóny nebudeme mít stanoviště využité. Půdu zryjeme na hloubku asi 30 cm, tj. výšku rýče. Pro plazivé druhy trvalek obvykle stačí zrytí do 20 cm. Jen výjimečně je třeba prokypřit půdu hlouběji.
ODPLEVELOVÁNÍ. Snad nejdůležitější fází přípravy je důkladné odplevelení půdy. Je to hlavní předpoklad pro další úspěšné pěstování trvalek.
Vytrvalé plevele s podzemními oddenky jako je pýr, pcháč rolní, podběl, bršlice, přeslička apod. mají pro nás tu nepříjemnou vlastnost, že stačí ponechat v půdě jen kousek oddenku a zakrátko se znovu rozrostou. Některé plevele koření mělčeji – do 25 cm, např. pýr, a dají se tedy snáze odstranit při rytí. Úpornější plevele mají kořeny a oddenky v půdě hlouběji, např. podběl, pcháč a přeslička, a tady jejich mechanické odstraňování mnohem obtížnější. Nejhorší je zaplevelení svlačcem rolním, který nemá oddenky, ale jeho kořeny zasahují tak hluboko, že jsou mechanicky téměř neodstranitelné. U svlačce rolního se neobejdeme bez chemického postřiku speciálními herbicidy, které nezanechávají rezidua a neničí ostatní rostliny.
Protože na zahrádce nechceme zbytečně používat chemické přípravky, je lépe u silně zaplevelených pozemků s výsadbou rok počkat a celou dobu vegetace důsledně potírat plevel ručním vybíráním, a to co nejčastěji. Nenecháme-li plevele po celou dobu vegetace zazelenat, většinou to nevydrží. Tento jednoletý úhor ponecháme buď zcela bez vegetace, nebo ho můžeme provizorně osázet letničkami. Letničky sázíme dosti řídce, abychom mohli během vegetace dále plít. Při rytí záhonu na podzim pak můžeme ještě zjistit, jestli jsme nějaké oddenky nezapomněli v půdě, a dodatečně je zlikvidovat.
Jednoleté plevele nejsou již tak nepříjemné, i když při silném rozmnožení dají také hodně práce. Prakticky každá půda obsahuje spoustu semen plevelů, které za vhodných podmínek klíčí. Velmi nepříjemným jednoletým plevelem je např. žabinec, pěťour, lipnice, starček aj. Jedinou obranou je časté okopávání a pletí, nejlépe za suchého počasí, kdy se na kořínky nelepí zem. Pokud pozemek ponecháme jeden rok před výsadbou jako úhor, pomůže časté překopávání také odstranit množství jednoletých plevelů. Za suchého, teplého počasí podseknuté rostliny plevelů uschnou. Hlavně je nesmíme nechat narůst, aby se nevysemenily a nezaplevelily tak záhon na další roky.
I když ruční ničení plevelů dá mnoho práce, nedoporučujeme v zájmu zdravého životního prostředí používat k hubení plevelů na zahradě různé chemické přípravky. Ty mají své opodstatnění ve velkovýrobě, ale na zahrádce bychom se měli bez nich obejít. V neposlední řadě je okopávání i pletí pohyb na zdravém vzduchu a jedna z forem aktivního odpočinku.
ZLEPŠOVÁNÍ PŮDY. K přípravě půdy patří kromě kypření a odplevelení také zlepšování její kvality. Máme-li na zahradě dobrou, kyprou, humózní, hlinitopísčitou půdu, nemusíme obvykle dělat žádné větší zásahy, protože taková zahradní půda vyhovuje většině druhů trvalek.
Těžkou jílovitou půdu především obohacujeme humusem a vylehčujeme přídavkem písku a popela. Na podzim zryjeme, pokud možno hluboko, necháme přes zimu promrznout a pohazujeme ji popelem. Na jaře přidáme dobrý kompost nebo rašelinu smíchanou s pískem a důkladně překopeme, promísíme a urovnáme. Takto ošetřená půda je již vhodná pro výsadbu.
Písčitou půdu zlepšujeme přídavkem rašeliny, dobrým kompostem nebo nějakou těžší zeminou, aby dobře zadržovala vodu a aby se živiny nesplavovaly do spodiny.
Pokud máme pozemek na kamenité půdě, která bývá často u chat, vybíráme z ní kameny, postupně ji rytím prohlubujeme a přidáváme kompost, rašelinu a listovku.
Při přípravě půdy musíme v první řadě respektovat požadavky různých druhů trvalek. Znalost těchto požadavků je základem úspěchu. Není třeba vždy a za každou cenu přirozené vlastnosti půdy měnit, v tom případě však musíme vybrat takové druhy, kterým se v daných podmínkách daří. Paušální zlepšování půdy může někdy dokonce vést k opačným účinkům. Týká se to zejména takových trvalek, které v přírodě rostou na půdách chudých, písčitých nebo i kamenitých. Takové druhy v půdě dobře vyhnojené a s dostatkem vláhy sice zprvu začnou mohutně růst, ale špatně kvetou a během krátké doby vyhynou.
Vybereme-li si druhy náročné na živiny, musíme při přípravě půdy dodat dostatek kompostu a později pravidelně přihnojovat. Nikdy není dobré přidávat čerstvý chlévský hnůj ani průmyslová hnojiva; mladé rostlinky a jejich kořínky tím trpí. Dobře ošetřený uležený kompost je nejvhodnější. Průmyslová hnojiva můžeme použít, až když rostlinky dobře zakoření, a to ještě raději ve formě roztoku.
Nejlepší materiál pro úpravu půdy je rašelina. Těžké půdy vylehčuje, v lehkých půdách zadržuje vláhu. Má velkou schopnost jímat vodu a živiny. Přidáváme ji zejména k rostlinám milujícím svěží, humózní půdu. Vhodnou kombinací je proleželý kompost, který kromě organické hmoty dodává do půdy i potřebné živiny.
ÚPRAVA PŮDNÍ REAKCE
Při výběru rostlin je důležité přihlížet i k půdní reakci. Některým druhům se daří jen ve vápenité půdě, ty nazýváme vápnomilné, některým nejlépe vyhovuje neutrální půdní reakce, jiné vápník v půdě nesnášejí a vyžadují půdy kyselé. Půdní reakce se určuje chemickým rozborem. Sami si můžeme velmi snadno alespoň orientačně zjistit, jakou půdu na zahradě máme. Také je třeba všímat si hornin, které jsou v okolí a z nichž půda vznikla. Půdy, které vznikly z opuky nebo vápence, jsou alkalické. Půdy vzniklé ze žuly a ruly nebo půdy písčité bývají neutrální až kyselé.
Alkalické půdy vyhovují vápnomilným rostlinám a pro trvalky s odlišnými nároky musíme půdu upravit. Prakticky to znamená, že ji vlastně odstraníme do hloubky nejméně 25 cm a nahradíme směsí rašeliny, lesního humusu, listovky a písku. Tato směs má reakci neutrální až slabě kyselou, bývá však chudá na živiny, a ty pak musíme dodat ve formě hnojiv.
Neutrální půdy vyhovují všem druhům, které nemají specifické požadavky, a daří se v nich i vápnomilným trvalkám. Jejich vlastnosti lze také velmi snadno upravovat – pro vápnomilné rostliny přidáme mletý vápenec, pro vápnostřežné rašelinu.
Kyselé půdy upravujeme vápněním.
Při přípravě půdy pro trvalky musíme také počítat s tím, že se budou rozrůstat, a proto půdu upravíme ve větším okruhu. Je nutné dbát i na to, aby se do trvalkových záhonů nerozrůstal trávník. Při přípravě stanoviště trvalek se osvědčilo zapustit do hloubky 20 cm proužky pozinkovaného plechu nebo podobné zábrany, které nedovolí kořenům trav rozrůstat se nežádoucím směrem. Hrana zapuštěných zábran má být v úrovni povrchu půdy, takže není vidět. Podobné podzemní zábrany se osvědčily i při zřizování trvalkových záhonů před živými ploty, protože kořeny dřevin, zvláště listnatých, bývají rovněž silně agresívní. V tomto případě je však nutno zábrany zapustit do hloubky aspoň 40 – 50 cm. Místo plechu můžeme použít eternit, dvojitou lepenku apod.
Nejnovější komentáře