Prvosenkovité
Primulaceae
Název rodu byl odvozen z latinského slova primulus, což je zdrobnělina slova primus = první. A skutečně některé druhy tohoto rodu jsou mezi našimi prvními posly jara.
Rod zahrnuje přes 500 druhů, rozšířených v mírném pásmu severní polokoule. Z tohoto rozsáhlého rodu se u nás pěstuje více druhů, které ještě mají mnoho odrůd. Prvosenky se navzájem liší různým vzhledem, a aby bylo možno se v nich orientovat, rozdělujeme je z praktického hlediska do pěti skupin podle typu květenství:
Prvosenky s kulovitým květenstvím
Zástupce této skupiny je P. denticulata. Vytváří růžici vejčitě kopinatých listů s jemně zoubkovanými okraji. Z přízemní listové růžice vyrůstá v březnu a dubnu několik bezlistých stonků, vysokých asi 25 cm, zakončených kulovitým květenstvím, většinou v lila modré barvě. Jsou však i odrůdy bílé, růžové, fialové až červené.
Tomuto druhu se daří na slunci i v polostínu, v běžných půdách, vyžaduje však dostatek vláhy.
Množí se hlavně semenem.
Uplatní se ve smíšených záhonech, na obrubách a ve skalkových partiích.
Prvosenky polštářovité
Jsou nízké, dosahují jen 5 – 10 cm. Tvoří husté trsy z listových růžic. Květy vyrůstají jednotlivě přímo z listové růžice a kvetoucí rostliny mají vzhled barevného polštáře. Používají se ve skalkách a ve volných skupinách, zvláště na předjarních a jarních záhonech naší zahrady.
P. pruhoniciana, u nás nejběžněji pěstovaný petrklíč, má odrůdy v bílé, červené, fialové, lososové a růžové barvě, většinou se žlutým okem.
Primula vulgaris, známá pod názvem P. acaulis, kvete žlutě, její odrůdy jsou také bílé, růžové, červené až modré, většinou se žlutým okem. Květy jsou poměrně velké.
Daří se v běžných zahradních půdách s dostatkem vláhy, množí se dělením nebo semenem.
V této skupině vyniká i krásná, velmi nizoučká P. juliae, která tvoří husté polštářky s modrofialovými květy.
Prvosenky s okoličnatým květenstvím
U druhů této skupiny vyrůstá na delším stonku vždy větší počet květů, zpravidla nakloněných k jedné straně.
Primula x pubescens vznikla křížením P. auricula a P. hirsuta a je v našich zahradách hodně rozšířená pod názvem „zahradní aurikule“. Je vysoká 25 – 30 cm a kvete v květnu. Dosti velké květy jsou vonné, většinou tmavě fialové, existují však i odrůdy světle červené, světle modré, žluté, většinou se světlejšími okraji. Listy má hladké, tuhé, okrouhlé, světle zelené. Snáší slunce, sucho, a miluje vápnitou půdu. Je vhodná do volných trvalkových skupin i na smíšené záhony.
Množí se dělením nebo semenem.
Primula elatior roste u nás v podhůří na vlhkých loukách. V zahradách se pěstují kříženci vysocí 25 – 35 cm, označovaní někdy Primula x polyantha. Bohatě kvete v dubnu a květnu velkými květy nejen žlutě jako původní druh, ale prakticky ve všech barvách. Vyžaduje půdu s dostatkem humusu a vláhy, roste dobře na slunci i v polostínu.
Množí se semenem a dělením.
Primula rosea kvete růžově již v březnu. Je vysoká 10 až 15 cm a listy se u ní vyvíjejí až po odkvětu. Nejlépe roste v mírném polostínu, ve vlhké až mokré půdě. Proto ji vysazujeme do okolí jezírek a jiných vodních nádrží.
Množí se snadno semenem a dělením.
Primula veris je náš petrklíč, který roste na stráních teplejších oblastí. Květy v převislém květenství jsou žluté a výrazně voní. Hodí se k chatám v přírodě – pro zahrady nemá valný význam.
Do této skupiny patří také vděčné a pěkné druhy P. sieboldii, P. saxatilis a P. cortusoides.
Prvosenky s patrovitým květenstvím
U nás jsou méně známé. Jejich květy jsou uspořádány v několika etážích na vysokém stonku; etáže postupně rozkvétají v květnu a červnu.
Zástupci této skupiny jsou P. japonica a Primula x bullesiana. Květy různých barev mají oka. Tyto prvosenky jsou otužilé a nejlépe se jim daří v polostínu, ve vlhčí humózní půdě. Všechny jsou velmi krásné a cenné svým pozdním kvetením (červen až červenec). Zvlášť dobře se uplatní v polostinných skupinách, kde ve spojení s jinými trvalkami a dřevinami vytvářejí překrásné přírodní partie.
Množí se semenem.
Prvosenky se zvonkovitými květy
Druhy této skupiny jsou choulostivé a méně vytrvalé. Jejich květy mají zvonkovitý tvar.
Nejlepší z nich je P. florindae, vysoká až 70 cm, která kvete žlutě v červnu a červenci. Je poměrně odolná, vyžaduje polostín až stín a vlhkou až mokrou půdu.
Množí se dělením nebo výsevem.
Nejnovější komentáře