Tučnolisté
Crassulaceae
Sedum byl původně souhrnný název, kterého starověcí botanikové používali pro různé druhy sukulentů. Název je odvozen pravděpodobně z latinského slova sedare = utišit, uklidnit. Souvisí asi s tím, že se dužnaté listy některých druhů přikládaly na rány, aby je zchladily.
Tento obsáhlý rod má asi 450 – 500 druhů, které rostou v mírném pásmu severní polokoule.
Mnohé z nich se pěstují pro okrasné účely, a to v květináčích i ve volné půdě. Jsou to většinou nízké druhy a některé z nich tvoří i trsy. Mají dužnaté listy a drobné, pětičetné kvítky ve vrcholičnatém květenství složeném z vijanů.
Všechny rozchodníky rostou na mělkých půdách, kde jim nemohou konkurovat žádné vzrůstnější druhy. I vyšší rozchodníky rostou převážně na skalnatých a kamenitých stanovištích. Jsou to nenáročné a přizpůsobivé rostliny, které dobře snášejí i sucho. Na úpalu se daří pouze nízkým druhům s válcovitými listy. Všem ostatním vyhovují spíše takové podmínky, jaké jsou na okraji suchých křovin.
Velký počet rozchodníků se pro lepší přehled rozděluje podle charakteristických znaků do několika skupin, z nichž jen jedna zahrnuje vysoké druhy, ostatní skupiny nízké.
1. skupina sdružuje nízké druhy s válcovitými, nikoliv plochými, víceméně stálezelenými listy. Nejznámější z této skupiny je Sedum acre, náš domácí, běžně rozšířený druh, který silně odnožuje a na neplodných půdách vytváří celé koberce hustě olistěných lodyh. V červnu rozkvétá svítivě žlutými kvítky v krátkých vijanech. Dorůstá výšky 5 – 15 cm.
2. skupina zahrnuje nízké druhy s plochými, víceméně opadavými listy, ale s vytrvalými nezatahujícími stonky. Nejznámějším druhem této skupiny je Sedum spurium, nejběžnější z rozchodníků, známý pod lidovým názvem „tučný mužíček“ nebo také „slepička“. Pochází z Kavkazu, ale zplaněl po celé Evropě. Má poléhavé, zakořeňující stonky, které tvoří řídké koberce, vhodné také jako náhrada trávníku, např. mezi drobné cibuloviny. Listy jsou vstřícné, krátce řapíkaté, široce obvejčité, s vroubkovaným okrajem. Na podzim část listů opadá, jen nejmladší listy na koncích výhonů přezimují. Dorůstá výšky 10 – 15 cm a kvete v červenci až srpnu. Květy v hustých plochých květenstvích jsou růžové, existují však i odrůdy bílé a červené.
3. skupina sdružuje nízké druhy s plochými, širokými listy, které na podzim i se stonky úplně zatahují. Jedním z nejznámějších představitelů této skupiny je Sedum sieboldii, japonský druh, který se velmi často pěstuje v květináčích. V chráněných polohách však vydrží pod suchou přikrývkou i venku. Tvoří trsy obloukovitě rozložených, ale i mírně převislých nevětvených stonků, po celé délce olistěných. Listy jsou okrouhlé až široce kopisťovité, s mělce vroubkovaným nebo zvlněným okrajem, šedomodře ojíněné, někdy na okrajích načervenalé. Jsou zpravidla přisedlé, vyrůstají po třech a na podzim se zbarvují červeně. Tento druh dorůstá výšky 15 – 20 cm a kvete velmi pozdě, až v říjnu. Květy v zakulacených vrcholičnatých květenstvích jsou růžové. Na zimu rostlina zatahuje i se stonky, přezimují jen pupeny. Množí se snadno dělením.
4. skupina zahrnuje vysoké druhy s plochými, širokými, lupenitými listy, které na podzim úplně zatahují včetně stonků. Nejrozšířenějšími a nejpěstovanějšími druhy jsou S. spectabile a S. telephium.
Sedum spectabile pochází z listnatých lesů Číny a Korejského poloostrova. Je to vzpřímená trvalka, která dorůstá výšky 40 – 50 cm a na podzim zatahuje. Má masitý kořen a tlusté, nevětvené, olistěné stonky. Listy jsou masité, ale tenčí než u ostatních druhů, široce oválné, vstřícné nebo vyrůstající po třech. Stonky i listy jsou lysé, světle šedozelené, modravě ojíněné. Kvete dosti pozdě, až v srpnu a září. Růžové květy jsou v hustých, lehce vyklenutých vrcholících a mají nápadně dlouhé tyčinky. Potřebuje slunce a živnou půdu, ale nemusí jí být příliš hluboká vrstva. Množí se dělením na jaře nebo v časném podzimu. Starší trsy je třeba čas od času rozdělit a přesadit, jinak méně kvetou. Uplatňuje se hlavně v trvalkových záhonech a přírodních partiích, které barevně oživuje v době, kdy již kvete jen málo rostlin. Krásu tohoto rozchodníku zvyšují motýli, které jeho květy velice přitahují.
Sedum telephium je rozšířený v Evropě a na Sibiři. U nás se pěstují v zahradách tři jeho poddruhy, nejčastěji S. telephium ssp. telephium (syn. S. purpureum), který dorůstá výšky až 70 cm. Listy má zpravidla střídavé, kopinaté, s široce klínovitou až zaokrouhlenou bází. Listy jsou dlouhé až 8 cm, krátce zubaté. Květenství je husté, barvy růžové, malinově červené až tmavě červené.
Z odrůd lze doporučit ’Herbstfreude’, která vznikla křížením S. spectabile a S. telephium. Je to robustní, košatý rozchodník, vysoký 40 – 60 cm, podobný oběma rodičovským druhům. Kvete v září až říjnu, květy má hnědočervené v širokých, plochých květenstvích. Je pěkný dlouho do zimy.
Nejnovější komentáře