Obytná funkce zahrady spočívá především v tom, že se zde můžeme věnovat obdobným činnostem jako v bytě. Mohou si tady hrát děti, můžeme v ní posedět s knihou, přijímat návštěvy, stolovat apod. Zahrada nemá nahrazovat funkci bytu, ale má obytné funkce bytu rozšířit o nové možnosti. Ozvláštňuje bydlení něčím nenahraditelným, těžko napodobitelnými vjemy a dojmy. Tuto příjemnou atmosféru vytvářejí barvy, vůně, hra světel a stínů. Přitom je zahrada stále se měnícím obrazem, květiny i ostatní okrasné prvky se mění podle denních i ročních období. Budeme-li tedy posuzovat zahradu jako součást nebo rozšíření obydlí, budeme zcela jinak pohlížet na práci a náklady spojené s jejím vytvářením. V takové zahradě pak můžeme odpočívat, číst, studovat, jíst a dokonce i spát. Důležitým předpokladem ovšem je, že nám zaručí dostatek soukromí.
Určitý stupeň intimity je nezbytný pro dosažení pocitu naprostého pohodlí. Chceme přece trávit svůj volný čas podle momentální chutě a nálady, bez rušivých pohledů zvenčí, které nás mimoděk nutí, abychom se stylizovali a omezovali. Jde tedy o to, vytvořit jistou optickou izolovanost od vnějšího okolí. V žádném případě to však neznamená opticky uzavřít celou zahradu, to působí násilně a rozhodně je to na úkor celkového estetického vzhledu. Zahrada má přirozeně a ladně navazovat na okolní přírodu nebo na sousední zahrady a prostranství. Intimitu a soukromí budeme tedy vytvářet pouze v té části, která je určena k odpočinku a slouží jako rozšířené obydlí.
Optickou izolaci můžeme vytvořit mnoha způsoby. Dobře poslouží promyšlená výsadba ovocných stěn nebo jiných dřevin – může to být i volně rostoucí nebo tvarovaný živý plot. Lze také použít stěny z různých prefabrikátů nebo kamenné zídky či okrasné mříže vhodně kombinované se zelení, hlavně s různými popínavými rostlinami. U zahrad v sousedství vyšších domů je nutno počítat s optickou izolací shora. Nejvhodnější jsou různá loubí porostlá popínavými rostlinami, zahradní altány, ale může to být i koruna vzrostlého stromu. Výběr popínavých rostlin i dřevin do živých plotů by se měl řídit podle toho, zda budeme toto zákoutí využívat od časného jara do zimy nebo pouze v letních měsících (např. chalupáři). V prvním případě jsou nejvhodnější stálezelené rostliny, jehličnany a neopadavé listnáče. Pamatujme, že pohledová izolace obytného zahradního prostoru by se neměla dělat šablonovitě, protože pak působí násilně. Samotný mohutný plot pocit soukromí a žádoucí intimitu nevytvoří.
Aby zahrada byla opravdu obytná, je nutné, aby vzájemný vztah domu a zahrady byl logický. Spojení s bytem by mělo být jednak pohledové, jednak funkční. Pohledovým spojením rozumíme především vyhlídku z oken do zahrady. Každé okno by mělo být obrazem, který se mění podle denní i roční doby. Zahradní výsadby viditelné z oken je třeba volit tak, aby poskytovaly tu nejpůsobivější scenérii. Vyhlídky by měly být řešeny odlišně, a navíc by měly navazovat na funkční poslání jednotlivých místností. Okna z obývací místnosti by měla směřovat do výsadby, která nejlépe vynikne v odpoledním slunci, kdy jsou tyto místnosti nejvíce využívány; před okny ložnic by měly být vysázeny aromatické květiny světlých barev, které se uplatní v podvečer a v měsíčním nebo umělém osvětlení. Estetický dojem je tím silnější, čím větší je plocha oken a čím níže jsou položena. Kultura obydlení nekončí krásně uspořádaným bytem, dotváří ji zahrada a efektní výhled do ní.
Kromě pohledového spojení má zahrada souviset s obydlím i fakticky – do obytného prostoru zahrady mají vést alespoň jedny dveře. Ideální jsou i několikery tzv. zahradní dveře, abychom měli možnost vstupovat do zahrady z různých místností. Velmi pohodlné a účelné je například přímé spojení zahradní terasy s kuchyní pro venkovní stolování nebo spojení terasy s obývací místností, což umožňuje využívat oba prostory současně. Kdo zažil příjemné stolování s usměvavou hostitelkou, která ráda usedne s hosty nebo rodinou, ví, o čem hovořím. Na funkční spojení bytu se zahradou musíme myslet již při plánování stavby domu a ne až po jeho dokončení, kdy výsledek už nebývá nejlepší. Mnohdy však není možné všechny tyto záměry uskutečnit pro nevhodnou polohu pozemku nebo závislost na okolní výstavbě nebo s ohledem na světové strany. Pak se může stát, že hlavní obývací místnosti budou mít okna vedoucí do ulice. Vždy však lze najít nějakou možnost, jak své obydlí rozšířit a zkrášlit o obytnou a okrasnou část. Určitě to stojí za trochu námahy a přemýšlení.
Nezbytnou součástí obytné zahrady je její vybavení potřebným nábytkem, který zpříjemňuje chvíle odpočinku. Ponejvíce to je nábytek k sezení a stolování, různé stolky, lehátka, křesílka, popřípadě houpačky. Zahradní nábytek má být účelný a musí působit esteticky svým tvarem i materiálem. Má být také v různých partiích odlišný, aby se dosáhlo jisté rozmanitosti z hlediska estetického i rekreačního. Jeho rozmístění má být promyšlené, aby ve směru pohledu byl vždy nějaký zajímavý zahradní detail nebo výhled na určitou pěknou část zahrady. Rozmístění zahradního nábytku musí být účelné i z hlediska jeho využívání, stejně tak jako materiál, z něhož je nábytek vyroben. Například k venkovnímu krbu nebo ohništi obvykle dáváme sedačky stabilní a z trvanlivého materiálu, abychom je nemuseli pořád uklízet a chránit před nepohodou.
Pohodlný je nábytek proutěný, vhodný zvláště na terasách, ale pěkný a účelný je i dřevěný. Tady lze vyzkoušet vlastní nápaditost a šikovnost.
Zahradní terasy a odpočívadla jsou nejužívanějšími místy celé zahrady, ať již jde o zařízení přímo navazující na dům, nebo volně rozmístěné po zahradě. Je nutné, aby tyto plochy byly důkladně zpevněné a aby z nich odtékala dešťová voda. Pokud to velikost zahrady dovolí, je dobré zřídit odpočívadla jak vystavená plnému slunci, tak i krytá, která se uplatní v době velkého parna a slunečního úpalu i třeba za letního deštivého počasí. Na menších zahrádkách se výborně osvědčuje zahradní slunečník. Pro ten je třeba zakotvit základy (nejlépe trubky zapuštěné do země), aby se dal snadno přemísťovat podle potřeby. Také se může k přistínění použít vytahovací markýzy ze stěny nebo pergoly.
Rekreační plocha trávníku by neměla chybět v žádné obytné zahradě, protože umožňuje aktivní odpočinek a je místem určeným pro hry dětí i dospělých. S ohledem na velkou intenzitu využívání musí být trávník založený na pevném podkladu a pravidelně ošetřován a sekán. Tento typ trávníku zakládáme vždy tak, aby navazoval na ostatní odpočinková místa, jako je bazén či pískoviště. Necháváme ho vždy jako samostatný prvek, nevysazujeme do něj keře ani trvalky, protože to jednak ztěžuje sekání, jednak narušuje jeho rekreační využití. Navíc má trávník velký estetický význam, protože působí jako uklidňující prvek.
Obytná plocha by měla sloužit i dětem. Protože nás často omezují prostorové možnosti, pořizujeme většinou pro ty nejmenší dočasné pískoviště, různé typy houpaček a volný trávník pro aktivní pohyb. Zařízení pro malé děti situujeme tak, aby na ně byl výhled z oken kuchyně a obývací místnosti, abychom tak měli děti pod dohledem.
Pro příjemné a celodenní využívání obytného prostoru je také nezbytné programové rozvržení světla a stínu během dne. Proto musíme, hlavně při výsadbě vyšších dřevin, počítat s tím, aby obytná část zahrady měla v každou denní dobu plochy osluněné a zastíněné. Týká se to zejména teras a rekreačních trávníkových ploch, ale i koutku vyhrazeného pro naše dítka.
Obytnou zahradu můžeme využívat nejen ve dne, ale za vhodného počasí i večer a v noci. Proto počítáme i s osvětlením, popřípadě i se zdrojem tepla, které v našich klimatických podmínkách bývá obvykle vítáno. Vhodné osvětlení na zahradě je příjemné, vytváří nádhernou atmosféru a znásobuje pocit soukromí. Nejde jen o bezpečnostní osvětlení cest a vchodu, ale i o zkrášlení prostoru obytné zahrady. Osvětlovací těleso má být buď umístěno nenápadně v záhoně nebo v koruně stromu, nebo může mít naopak místo nápadné, je-li pěkným okrasným doplňkem, umělecky provedeným. Vhodně rozmístěná zahradní svítidla také zdůrazňují některé okrasné prvky zahrady, např. část skalky nebo rozkvetlý záhon, přičemž ostatní části zahrady zůstanou ve tmě. Tím se zvýší krása zahrady a dostane zcela jinou tvářnost než při denním osvětlení.
A jako zdroj tepla může posloužit venkovní krb, ohniště nebo keramická mísa na dřevěné uhlí. Jsou trvalou součástí zahradního prostoru, a proto musí vhodně navazovat na ostatní prvky, zejména na rostlinstvo, a harmonovat s prostředím. Zdroj tepla obvykle umísťujeme na terase nebo v jiném zahradním obytném prostoru a zároveň ho využíváme k přípravě teplých jídel přímo na zahradě. Je to zážitek, na který všichni rádi vzpomínají a těší se na příští posezení. Pokud použijeme přenosný elektrický infrazářič nebo podobný zdroj tepla, pak ho umisťujeme co možná nenápadně.
Netěšíte se již, jak tu svou obytnou zahradu uspořádáte? Za námahu vás odmění rozzářené oči vašich blízkých i krásné chvíle pohody.
Na zřízení obytné zahrady nemůžeme dát paušální návod; každý člověk je jiný a podobně je tomu i se zahradou. Především je do jisté míry obrázkem svého tvůrce, v ní lze poznat jeho záliby, vkus i estetické cítění.
Nejnovější komentáře