Ve srovnání s jinými skupinami zahradních rostlin jsou trvalky na ošetřování nenáročné. To ovšem neznamená, že se jim nemusíme věnovat vůbec – vyžadují však mnohem méně práce než například letničky. Výsadbu trvalek není nutno každoročně obnovovat a také vyžadují mnohem méně pletí, jsou-li vysázené na dobře připraveném a odpleveleném stanovišti. Některé druhy trvalek vytvářejí tak hustý a zapojený porost, že jednoleté plevele prostě nemají podmínky pro svůj růst a hynou. Tuto vlastnost mají zejména nízké druhy, které vytvářejí husté polštáře, ale i vyšší druhy, které vytvoří souvislý porost.
Tak jako všechny víceleté rostliny vyžadují i trvalky specifické ošetřování v různých letech po výsadbě.
V prvním roce po výsadbě, kdy rostliny nejsou ještě dostatečně rozrostlé, a zvláště bezprostředně po vysázení se jim musíme věnovat prakticky stejně jako ostatním květinám. Znamená to kypřit půdu okopáváním, odstraňovat plevele a v případě potřeby zalévat. Zavlažování je zvláště významné. Musíme zalévat často, hlavně za suchého počasí, ale půda nesmí být přemokřená. Pokud nemáme možnost udržovat stálou, stejnoměrnou vlhkost pravidelnou zálivkou, například jezdíme-li na zahradu jednou týdně na víkend, raději půdu mezi rostlinami nastýláme, aby se vlhkost zbytečně neodpařovala. Při správné péči rostliny dobře zakoření, brzy se ujmou a rychle rostou.
V dalších letech, když trvalky vytvoří zapojené porosty a dorostou své plné velikosti, je s nimi podstatně méně práce. Ošetřování však není u všech druhů stejné. Nejméně práce vyžadují trvalky, které pěstujeme ve volných přírodních partiích. Více péče musíme věnovat náročnějším druhům nebo smíšeným záhonům, kde kombinujeme trvalky s letničkami, popřípadě jinými skupinami květin.
Přihnojování je jednou z prací, na kterou bychom neměli zapomínat. Ani zde se ovšem nedá postupovat u všech druhů a stejně, protože nároky jsou rozdílné. Všeobecně se dá říci, že botanické, původní druhy a druhy používané do volných trvalkových partií jsou na přihnojování méně náročné než zahradní formy a vyšlechtěné odrůdy.
Jestliže jsme vysadili trvalky do dobré zahradní půdy s dostatečnou zásobou živin, nemusíme většinou přihnojovat průmyslovými hnojivy, stačí občas (obvykle na podzim) rozprostřít mezi rostliny dobrý kompost. Přehnojování průmyslovými hnojivy vede k tomu, že rostliny sice bujně rostou, ale méně kvetou.
Na stanovištích s chudou půdou a nedostatkem živin je pravidelné přihnojování nutné. Ovšem i tady musíme být opatrní a raději použijeme organická hnojiva. Nejvhodnější je hnojivá rašelina nebo dobrý kompost s vysokým obsahem humusu. Rozprostíráme je mezi rostliny a mělce zapravíme do půdy. Pokud používáme průmyslová hnojiva, vhodná je zálivka roztokem plných hnojiv, tj. takových, která obsahují základní živiny (dusík – N, fosfor – P a draslík – K) v optimálním poměru. Na jednu konev o obsahu 10 l dáváme asi jednu polévkovou lžíci hnojiva a tímto roztokem trvalky zalijeme, nejlépe po dešti, kdy je půda vlhká. Při zalévání dáváme pozor, aby zálivka nepřišla na listy, mohly by se popálit. Některé rostliny jsou na to mimořádně choulostivé. Proto zaléváme opatrně a po zálivce pro jistotu ještě rostliny postříkáme vodou.
Trvalky do přírodních partií, zplaňující druhy, původní botanické druhy a většinu skalniček není vůbec nutno přihnojovat. Stačí občas přidat do půdy humus ve formě listovky, rašeliny apod. Jsou to ve své většině nenáročně rostliny a většinou nepotřebují téměř žádné ošetřování.
Nejnovější komentáře