Nejstarším typem zahrad u nás, nepočítáme-li parkové úpravy šlechtitelských sídel a městské sady, jsou vesnické zahrady, selské sady, předzahrádky a přídomní zahrádky.
Vesnické zahrady sloužily převážně k užitku, bez většího nároku na estetické působení. Převažovaly v nich vysoké stromy, mezi nimiž rostla tráva, nebo se pěstovaly různé krmné plodiny, brambory, či dokonce obilí. Z ovocných stromů byly nejčastější jabloně, hrušně, třešně, v teplejších oblastech meruňky, broskvoně, v zelinářských oblastech převažovala zelenina. Chloubou každé hospodyně byl květinový záhon před domem a okna plná květin. Některé sady zůstaly ponechány svému osudu a majitel se o ně staral jen v době sklizně. Většinou však byly stromy ošetřovány a staly se pak ozdobou svého okolí, zvláště v době květu.
Tento stav se v poslední době radikálně změnil. Zemědělská výroba se vzdálila od obydlí. Změny vztahů na vesnici se promítly i do využívání původních selských dvorů, které ztratily svou hospodářskou funkci a mnohdy se přeměňují v zahrady převážně okrasného charakteru. Bývalé hospodářské dvory se tak stávají místem odpočinku, přímo souvisejí s obytným stavením a jsou významným okrasným prvkem. Lidé na vesnici mají dnes také více volného času pro sebe, a to se odráží i ve způsobu využívání dřívějších selských zahrad. Proto i na vesnicích stále více převažuje rekreační funkce a užitkové zahrádkaření se co do plochy zmenšuje, ale zároveň zintenzivňuje.
Nejrozšířenějším typem zahrad jsou přídomní zahrádky – zahrádky u rodinných domků ve městech i na vesnicích. Většinou nebývají velké, ale dají se využít pěstitelsky i rekreačně nejdokonaleji, protože na nich lze pracovat a odpočívat každý den, jsou stále na dosah ruky a nemusí se za nimi nikam dojíždět. Protože nebývají příliš velké, péče o ně nevyžaduje velké časové zatížení. Okrasný i užitkový prvek přídomních zahrádek je třeba dobře sladit. Okrasný a odpočinkový prostor umístíme blíže domu a užitková část by měla být dále, na místech méně viditelných. Čím menší je zahrádka, tím uvážlivěji je třeba oba prvky vzájemně vyvážit a tím výrazněji se projeví vzájemné prolínání užitkové a okrasné části zahrady. Je třeba přitom pamatovat na to, že na ovocný strom může být a také bývá nejen užitkovým, ale i výrazným estetickým prvkem, a to nejen v květnu, ale i na podzim, kdy jej zdobí dozrávající ovoce.Přídomní zahrádky mají také ladit s obytným stavením. K tomu přispívají i technické doplňky zahrady, jako jsou cesty, odpočívadla, terasy, altány, loubí apod. Zeleň u domu nesmí působit rušivě, ale má výtvarně doplňovat a zvýrazňovat stavební prvky. Všeobecně lze doporučit, aby vyšší a hustší výsadby zeleně byly umístěny spíše dále od budovy, kdežto v jejím přímém sousedství by měla růst zeleň spíše rozvolněná, ne příliš vysoká nebo hustá. Kromě estetického hlediska tady přistupuje i hledisko praktické – k obytnému domu by mělo mít přístup slunce.
Předzahrádky, a to nejen na vesnicích ale i ve městech, jsou často významným estetickým doplňkem jak samotných budov, tak i vlastních zahrad. Tento prostor mezi domem a ulici bývá oplocený mnohdy jen symbolicky, nebo volně navazuje na komunikaci. Předzahrádky jsou vizitkou majitelů domků a jejich úprava není tak docela soukromou záležitostí – jsou více otevřeny pohledům kolemjdoucích, takže je nelze využívat jako zcela soukromý obytný prostor. Dobře upravené předzahrádky, plné květin a pravidelně ošetřované, bývají okrasou celé obce nebo ulice. Nejhezčí jsou tam, kde se sousedé dohodli na stejném charakteru úpravy a osázení a kde odstranili vysoké, často rušivě působící ploty. Pěstování užitkových rostlin není pro předzahrádky vhodné. Při úpravě předzahrádky by se nemělo zapomínat na květinovou výzdobu oken, balkónů a teras, která pěkně doplňuje a umocňuje celkový dojem.
Zvláštním typem zahrad, v poslední době stále více rozšířeným, jsou zahrádky u chat a chalup. Jsou využívány jinak než přídomní zahrady a tomu má také odpovídat způsob osázení. Tyto zahrádky ožívají většinou pouze o víkendech a v době dovolených a jejich majitelé se jim nemohou věnovat denně. Podle toho se musí vybírat vhodné rostliny, které nevyžadují každodenní péči. Tyto zahrádky mají většinou okrasný a rekreační charakter, užitkové pěstování ovoce a zeleniny je až na druhém místě a někdy zůstává zcela okrajovou záležitostí. V první řadě by měly být jednoduché a vycházet z charakteru okolní krajiny.
Jestliže máme rekreační chalupu přímo ve vesnici, přizpůsobíme naši zahradu sousedním zahradám, dvorkům a prostranstvím. Většinou však bývají chaty a rekreační chalupy mimo obec nebo na jejím okraji a navazují na okolní krajinu, do níž by se měly nenásilným způsobem začlenit.
Při zakládání zahrad u chat a chalup bychom se měli vyvarovat strohým geometrických tvarů. Hlavním prvkem by měl být dobře založený a pravidelně udržovaný trávník, okrasné nízké i vyšší dřeviny a volné výsadby trvalek, pokud možno takových druhů, které odpovídají okolním planým porostům. Každá zahrada je součástí krajiny a o chatařských a chalupářských to platí dvojnásob. Hlavní zásadou při zřizování nebo obnově těchto zahrad je tedy učit se od okolní přírody, která umí vykouzlit nejhezčí scenérie, a vytvořit tak harmonický kousek přírody na vlastním pozemku.
V posledních letech se často hovoří o atriových zahrádkách. Jsou to zahrady z více stran obestavěné, takže poskytují maximální soukromí. Bývaly typické pro oblasti kolem Středozemního moře, kde dodnes v době úmorných veder poskytují svým obyvatelům stín a chládek. Nepostradatelná je v nich voda a vhodná zeleň, které spolu s příjemným stínem vytvářejí pocit obytného pokoje, přístupného z většiny místností domu. Atriová zahrada bývá samozřejmě pouze okrasná. V našich klimatických podmínkách se atriové zahrady příliš neuplatňují, své opodstatnění by nalezly snad jen v nejteplejších oblastech našeho státu.
Zvláštní kapitolou jsou zahrádky v zahrádkářských osadách. Jsou zakládány v menších i větších městech na pozemcích, které lze jen těžko obdělávat nebo které se vůbec nedají zemědělsky využít. Je o ně obrovský zájem. Lidé, kteří většinu roku žijí v šedivé kamenné jednotvárnosti starších měst i nových sídlišť, touží mít kousek své zahrádky, kde by trávili volné chvíle. Tento způsob zahrádkaření umožňuje využít dosud ladem ležící půdu a mít z ní nejen užitek, ale i radost. Normy spolužití v těchto osadách udává osadní řád, závazný pro všechny členy. Uspořádání a využívání těchto zahrádek není výlučně soukromou záležitostí, musí se podřídit návrhům na celkové uspořádání a územní členění osady. Každá zahrádka má tady svůj vztah k osadě jako celku. Přitom se musí řešit také vztah celé osady k okolnímu prostředí a vhodnou výsadbou začlenit osadu do zelené zóny vně města. Začínající zahrádkáři se právě v osadách nejlépe poučí jak z příkladu nejzkušenějších zahrádkářů, tak i praktickými instruktážemi a poradenskou činností.
S prohlubující se specializací stále více vznikají tematické zahrádky. Někteří zahrádkáři se specializují na určité skupiny, rody nebo druhy okrasných rostlin, a pak posázejí celou zahradu nebo její největší část a nejlepší místa svými oblíbenými rostlinami. Ale ani v těchto případech by neměli zahrádkáři zapomínat na estetické působení celé zahrady, na přiměřené stavební nebo rostlinné doplňky a na jejich kombinaci. I tematická a sbírková zahrádka by měla poskytovat koutek k rekreaci a k odpočinku.
Nejnovější komentáře